Státní hrad Křivoklát je mi zapovězen. Varuji i ostatní lidi, aby neudělali stejnou chybu, jako já.
Před několika lety jsem dorazil s dárky Putování Hrocha na státní hrad Křivoklát. Jako obvykle jsem se domluvil s organizátory akce na mé účasti. Na některé akce mne dokonce organizátoři pozvou sami. Zde jsem vyvinul aktivitu sám. Dorazil jsem s přáteli na hrad a vesele jsme obdarovávali, když tu se objevil mocný vládce, pan Luděk Frencl. Oznámil mi, že mne tu nechce, protože podporuji jiné památky. Na mou námitku, že jsem se domluvil s organizátory, reagoval velmi podrážděně a hodlal vyhodit i je. V rámci uklidnění situace jsem mu nabídl, že všechny peníze, které ten den získám, mu předám, přestože to odporuje filosofii projektu Putování Hrocha. Moje nabídka byla odměněna doživotním zákazem vstupu na Křivoklát. A to i v soukromé rovině, tedy ne jakožto poutník Hroch (lze-li to ovšem vůbec oddělit). Požádal jsem pana Frencla o písemný zákaz, ale nedal mi ho. Pravděpodobně neměl tužku.
Ten den jsme byli ostrahou vyhnáni nejprve před bránu, pak za první zátarasy, potom na silnici a nakonec do obce. Jsem rád, že nám zůstaly ostatní památky a neziskové projekty, které můžeme podporovat a kam můžeme bez obav přijet. Jsou totiž provozovány lidmi, kteří chtějí být prospěšní. Rádi jezdíme na tvrz Malešov, zámek Koleč i Čečovice, ale i do Dětské odborné léčebny v Bukovanech či do Střediska pro ranou péči v Praze. Těch projektů je dost a všude nás rádi vidí. Jen doufám, že pan Frencl nebude potrestán přeložením na nějakou vyšší funkci, protože pak bych měl těch zakázaných památek o mnoho více. Přeji vám pěkné dny a bohatou turistickou sezónu. Bohatou na příjemné zážitky.
Petr Hroch Binder, poutník Hroch
