Zapomeňte na pohádky z mládí, kde čestný rytíř vyhraje a padouch dostane za uši. To už dneska neplatí. Lhaní je in a krádež je cool. I v televizi nám to tak předkládají, tak to asi bude pravda.
Teď narážím na velmi často opakovanou reklamu na polévku s knedlíčky. Tam si je krade celá rodina, otec lže dědečkovi, máma tátovi, bratr tluče sestru, aby odvedl pozornost od své krádeže a nakonec je okřiknut ten jediný, kdo je v celé rodině nevinný, tedy dědeček, co obědvá s dalekohledem na krku. Jak příznačné pro naši společnost.
Necháváme si nalhávat nejrůznější blbosti, zejména před volbami (protože po nich nás už nikdo nepotřebuje) a podléháme klamu, že nám někdo pomůže. Je zajímavé, jak pokaždé zapomeneme, že dotyčný nic dobrého nedělal ani předtím. Nevrtá nám v hlavě, že se po volbách pravděpodobně nebude chovat jinak.
Ve chvíli, kdy se provalí nějaké selhání (samozřejmě, že jednotlivce), nastupuje tým dobře cvičených odborníků, aby totálně rozmetal původní pravdu na malé kousky a pomocí mediálního mixéru vytvořil neprůhlednou emulzi polopravd a lží. A to nemluvím o justici, která je tradičně slepá (hluchá a nemohoucí). Pokud se ovšem stane zázrak a někdo náhodou dělá to, co má, je důrazně okřiknut, aby se z toho náhodou nestalo pravidlo.
A co z toho plyne? Že bychom neměli podléhat reklamě. Je to nadsázka. V praxi přece nejde o knedlíčky, ale o kvalitu našich životů. Ten, kdo lže a krade, směřuje do pekla. Osobního pekla výčitek a ztráty sebeúcty.
Petr Hroch Binder, poutník Hroch
