Vánoční trhy, vůně teplé medoviny, svařáku a kadidla. Hrají koledy a člověk má potřebu pomáhat. Přichází vetchá stařenka s košíčkem a kasičkou.
Těch situací je celá řada, ale teď, před Vánoci, jako by se lidé s kasičkami košíčky probrali z letního spánku a vyrazili do ulic. Je zřejmé, že občané jsou naměkko a nebude jim činit problém vhodit do pečlivě zapečetěné kasičky nějaké peníze. Proto je potkáme na trzích, na parkovištích, u nákupních center, prostě všude, kde jsou lidé. Lidé s peněženkami.
Hned na začátku musím odpovědně prohlásit, že nemám nic proti charitě. Dokonce jsem přesvědčen, že je třeba pomáhat těm, kteří pomoc skutečně potřebují. Ostatně deset let fungování Putování Hrocha to jen potvrzuje. Ovšem jsem zároveň přesvědčený, že taková pomoc má být efektivní, nezneužitelná a přímá. To vylučuje předávání peněz bezdomovcům, kteří žádají příspěvek na jídlo a pak si jdou koupit krabicové víno. To také vylučuje sypání peněz do kasiček nejrůznějším organizacím, které mají tu vyšší, tu nižší režii a pak s velkou slávou předají část peněz skutečně potřebným, na které ty peníze vybírají.
Potkal jsem na vánočních trzích starší paní s košíčkem a kasičkou. Oslovila mě, stejně, jako tisíce jiných lidí. Marketingová otázka: Pomohl byste dětem s onkologickým onemocněním? Otázka, na kterou asi málokdo odpoví záporně. Hraji s ní tu hru a odpovím kladně. Jsem tedy vybídnut, abych vhodil příspěvek do kasičky a vybral si dárek. Opáčím, že pomáhám přímo. To nezapadá do obchodního rozhovoru té dobré ženy a v záchvatu paniky mne začne přemlouvat, že je lepší, abych jí to hodil do kasičky. Když se ptám, v čem je to lepší, dozvím se, že bude v nadaci pochválena, když přinese málo, prý jí vynadají. Ptám se, jestli z těch peněz také něco má. Prý nějaké drobné přilepšení k důchodu. Začínám se divit, že to nedělá dobrovolně a zadarmo. Chci vědět, kolik z těch peněz skutečně pomůže nemocným dětem. To už neví. Nemůže to vědět, protože to vědí pouze lidé v nadaci.
Prapodivný systém, kdy se vydělává na charitě. Vždyť právě charita by měla být cosi ušlechtilého, čemu se věnují pouze ti nejlepší z nás a my ostatní jim v tom můžeme pomoci. Dělají to proto, že chtějí skutečně pomáhat. Ve volném času, zadarmo, z přesvědčení. Proto je charita vrcholem humanity člověka. Pokud se z toho stane byznys, nejedná se o charitu. A je to tím nebezpečnější, čím více si dotyčný pohrává s city kolemjdoucích.
Tedy ještě jednou. Chcete-li dělat charitu, dělejte ji jako koníčka, ve svém volném čase a zadarmo. Milé nadace a charitativní organizace, vykašlete se na megaprojekty, na získávání stamilionů. Dělejte charitu srdcem, obdarovávejte druhé láskou, přidanou hodnotou, na kterou je dph krátké. A milí občané, odmítněte podporovat prodejce iluze, že někomu pomáháte. Pokud to nedělají zadarmo, platíte ze svých milodarů hromadu příživníků. A to přece není charita. Raději si najděte nějaký projekt hodný vaší pozornosti a podpořte ho napřímo. Je to sice složitější, ale výsledek za to stojí. Hezké Vánoce.
Petr Hroch Binder, poutník Hroch
