Kdo nekrade, okrádá rodinu. Oblíbené heslo z minulého režimu. Stále platné, stále oblíbené. Kradete potají nebo veřejně a podle zákona?
Desatero hovoří jasně. Nepokradeš. Když ono se to lehce napíše, ale co dělat, když kradou všichni. Klasická výmluva, kterou používáme k omluvě vlastního selhávání. Dělají to všichni, pak je to v pořádku. A druhá výmluva. Ostatní jsou na tom ještě hůře, nejsme tak špatní.
Kdo krade je zloděj a zaslouží trest. Jak jednoduché. Dříve se zlodějům sekaly ruce. Jak nemyslitelné v dnešní humanistické době. Dnes se velkým zlodějům klaníme a oslavujeme je. Tresty jsou spíše symbolické a rozhodně nemají preventivní účinky.
Dokonce se krade podle zákona. A to je už na pováženou. Tomuto kradení za bílého dne se říká dotace. Nepotřebujete šátek přes obličej, ani punčochu. Nepotřebujete zbraň. Stačí vám dobře vyplněný kus papíru, případně správní známí. Pak už si můžete dojít pro peníze, kterým se říká „veřejné“.
Každá dotace, která nemá charakter společenské investice, je nemravná. Každá dotace ničí trh a znevýhodňuje. Na každou dotaci se museli složit slušní lidé, kteří pracovali a odvedli daně do společného měšce.
Zrušme tedy všechny dotace. Všude a na všechno. Pak se ukáže, jak je kdo schopný přežít. Pak se vyčistí i politika, protože se nebudou blahosklonně rozdělovat veliké peníze bez systému. Daňové zatížení pracujících slušných občanů se sníží a přestaneme konečně podporovat kdejakou vychytralou hloupost.
Petr Hroch Binder
