Jak se ze mne málem stal Herodes

Hlídání dětí není má silná stránka. Již v předchozím příspěvku jsem to naznačil. Nyní se podělím o další trampoty s potomky.

Matýsek pomocí vytrvalého blinkání donutil svoji maminku opustit zaměstnání a zůstali spolu doma. Deniska a já jsme měli za úkol se nasnídat a sbalit na výlet za tetou Jindrou. Na můj dotaz, co si dá k snídani mi s tragickým výrazem ve tváři odpověděla, že raději zemře hlady, než vstávat z vyhřátého pelíšku. Otočila se na druhý bok a dál předstírala spánek, napodobujíc moje chrápání, které zná z noci. Připravil jsem jí krupičky do kakaa a další dobroty, otevřel okno a serval z ní peřinu. Skrz střešní okno se na Denisku počal snášet ranní déšť. Už prší dva dny a ještě chvíli bude. Deniska ukončila stávku a prchnula do jiné, suché místnosti.

Po dvou hodinách, kdy jsem mámě čtyřikrát volal, že už jdeme, jsme byli připraveni na vyplutí. Stále prší. Maminka už stepuje před domem. Nejprve zastavíme v Dobříši na oběd a pak teprve za tetou. Zastavili jsme na náměstí, kde je prý hromada restaurací. Spatřili jsme pouze pizzerii, kterou maminka zamítla, protože si dáme pořádné jídlo a tak jsme hledali dál. Místní nevěděli, nikde žádná cedule. Po dvaceti minutách jsme objevili útulnou nekuřáckou restauraci ve starém domě. Měli volné místo a hotovky. Ptám se Dendy, co si dá, prý neví. Nakonec si vybrala dršťkovou polévku a maďarský guláš. Prý proto, že si to dává ve školní jídelně a tam jí to moc chutná.

Pan vrchní nám polévky bleskově přinesl a my se na ně vrhli. Byla výtečná. Periferním zrakem jsem zjistil, že Deniska nejí, pouze lžící loví v misce. Na mojí otázku, co se jí nelíbí, mi otráveně odpověděla, že to „blbý masíčko“. Vylovil jsem jí všechny dršťky a snědl je. Deniska stále protestovala, že to tam plave a odmítla polévku dojíst. V pohodě, guláš to zachrání. Přinesli druhé jídlo a Deniska se rozplakala. Prý nejí papriku. Bylo jí tam hodně a nemělo cenu jí vybírat. Tak aspoň masíčko. Ne, všude je paprika. Fůůůůj! No, snědl jsem dvě porce guláše a nešetřili. Nakonec jsme se vrátili do pizzerie a objednali pizzu pro Denisku. Obsluha byla dost nesvá, když jsem žádal, aby v pizze rozhodně nebyly dršťky a paprika.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch