Jak se (také) dělá volební program

Byl jsem svědkem sestavování volebního programu do komunálních voleb. Ty tři hodiny stály za to. Už se těším, až tenhle politický subjekt vyhraje volby a splní svůj program v praxi.

V místnosti se sešlo asi dvanáct lidí. Všichni jsou na kandidátce, všichni chtějí dělat politiku jinak. Je tu cítit nadšení, odhodlání a energie. Mají čisté bloky, připravené propisky a minerálku. Nejprve se dohodnou, kolik bude bodů programu. Prý deset, to je hezké číslo a má tradici. Takové desatero. Během projednávání zjistí, že deset je moc. I osm prý stačí. Nakonec se shodnou na šesti a zredukují to na pět, protože mají všech pět pohromadě.

Každý prosazuje jiné téma. S jinou razancí a argumenty. Nakonec se shodnou na odstraňování exkrementů z chodníků. To prý vadí všem. Navrhují zpřísnění vyhlášky, což mi přijde veselé a představuji si, jak se pod tou vyhláškou budou hovínka ukrývat. Dalším tématem je otevřená radnice. Představuji si, kolik protopí během zimy, když bude stále otevřeno. Na druhou stranu, u nás staví novou radnici a ta bude jistě energeticky nenáročná, když už je tak náročná na pořízení. Prý zajistí videopřenosy ze všech jednání. To budou důchodci sedět u internetu celý den a přestanou jezdit tramvají?

Pak přišly na řadu oblíbené návrhy, že něco bude zadarmo. To miluju. Všechno, co je zadarmo, zaplatí občan třikrát. Ale zní to dobře. Navíc, slibem nezarmoutíš a volič má příliš krátkou paměť, jistě na sliby rychle zapomene a bude rád, že si zvolil menší zlo.

Tak, program je hotový, teď je třeba vytisknout hromadu letáků a nacpat je lidem do schránek, do ruky a do hlavy.

Petr Hroch Binder