Jak jsme vyráběli terčovnici, přestože jsme ji mohli koupit

Toto není návod. Toto je varování, aby se nikdo nepouštěl v našich šlépějích. Ušetříte si potoky potu a slz, mnoho krve a času. Prostě ušetříte.

Před dvěma týdny se mi ozval pan Berka, zda nemám kuši, že by potřeboval střílet na jedné historické akci. Nelenil jsem a jednu pěknou kuši sehnal. Horší to bylo se slaměnou terčovnicí. Na internetu jsem objevil několik prodejců, ale všichni jsou z Moravy. Navíc ceny za terčovnice byly překvapivě vysoké. Za trochu slámy a provazů mi tisícovka přijde moc. Nedá se nic dělat, umotáme si terčovnice sami.

Odmítl jsem návrhy, že podnikeme loupeživou výpravu na nějaké pole a slámu prostě ukradneme. Oslovil jsem několik kamarádů farmářů, zda nemají slámu. Řekli mi, že na podzim jí budou mít dost. Potřebuji jí hned. Nakonec jsem se s jedním domluvil, že má slámu v malých balících na půdě. Druhý den jsme si pro ni dojeli a vzali si čtyři balíky. Auto bylo plné a já se těšil, jak se vrhneme na výrobu terčovnice.

Pan Berka dorazil rovněž a měl takové malé udělátko. Nejprve jsem myslel, že má roličku od toaletního papíru, ale byl to kus plastové trubky. Do ní cpal slámu a hned ji motal provazem do úzkého hada. Započal jsem se svojí verzí terčovnice a začal hledat nejdelší stébla. Šlo to pomalu, protože mnoho z nich bylo přelámáno. Pokaždé, když jsem měl plnou dlaň stébel, přidal jsem je k předchozím a převázal provázkem. Také vznikal had, ale o poznání tlustší, ne pana Berky. Po třech hodinách jsem měl dva metry hada, šest puchýřů od utahování provázku a mozol na zadnici od židle. Pan Berka měl hada pětimetrového a sennou rýmu.

Začal jsem litovat svého rozhodnutí a chystal se objednávat terčovnici za tisícovku. Pan Berka musel zmizet do práce a nechal mě se slámou o samotě. Večer jsem začal motat terčovnici. Po deseti hodinách usilovné práce vznikla slaměná placka o průměru půl metru a velkou dírou uprostřed. Moje žena Jindra začala tvořit slaměný střed terčovnice. A šlo jí to velmi dobře. Za dvě hodiny vyrobila terčovnici celou, skoro metrovou. Propadl jsem trudomyslnosti.

Pan Berka se vrátil druhý den, zabavil dětem bazének na koupání a začal v něm namáčet svého hada. Děti si to nechtěly nechat líbit a tak mu hada různě ničily. Já jsem mezitím dodělal svoji terčovnici na požadovaný průměr a šel si léčit opuchlé ruce a propíchnutou nohu od velké jehly, kterou jsem terčovnici sešíval. Po dalších třech hodinách měl hotovou terčovnici i pan Berka. Šli jsme terčovnice vyzkoušet. Paráda. Každý zásah byl vidět. Jsem zvědavý, kolik akcí naše terčovnice přežijí. Ještě máme dva balíky slámy, ale musím počkat, až se mi zahojí ruce.

Opatrně sepsal Petr Hroch Binder, poutník Hroch