Jak jsem v Praze marně sháněl dárky

Už je to dávno, co jsem zjistil, že spoléhat se na Ježíška ohledně dárků není bezpečné a musím se tedy o nějaké postarat sám. Letos jsem vyrazil na několik míst Prahy, kde bylo možné očekávat větší koncentraci vhodných prezentů. Nedopadlo to však zcela podle mých představ.

Je polovina prosince a Vánoce již tak nějak klepou na dveře. Celé mé příbuzenstvo, které se rok co rok rozrůstá a nepomáhá ani arzen, ani brom, čeká, co najde pod stromečkem. Pravda, maminka každý rok vykřikuje, že nechce žádné dárky, protože je chudá a nemůže si dovolit nadělovat. To, že je posledních několik týdnů k nedostižení a stále chodí nakupovat, mne však utvrzuje v přesvědčení, že i letos je chudá málo. Co naplat, musím za dárky i já, odpůrce front a tlačenic.

Moje první cesta vedla na Vánoční trhy na různých pražských náměstích. Nejprve na Mírák. Stánků je tu dost, jistě si vyberu. Než jsem se nadál, už jsem ležel před jesličkami. Nějaký dobrák to tu uklouzal počišťovacím vozem. Brusle by byly nejlepší. Dárek jsem tu nepořídil žádný, jen bolavá záda. Dopajdal jsem na Můstek, kde už stánky zvolna zavíraly. Objevil jsem spoustu nepotřebných věcí, které zpravidla neměly s Vánoci nic společného. To na Staromáku to bylo jiné, na pódiu vystupovali umělci, všude voněly pečené kaštany a linula se cizí řeč. Kolem stánků jsem procházel v uctivé vzdálenosti, neboť nadržení kupující mne blíže nepustili. I z této vzdálenosti mi bylo jasné, že ani tady nic nepořídím. Pokud ovšem nechci malované kouličky, zasněženou Prahu nebo předraženou medovinu.

Došel jsem na tramvaj a nechal se dovézt na Výstaviště. Vánoční trhy, to bude to pravé. V nevyhořelé části Průmyslového paláce, kam jsem byl vpuštěn ochrankou po předložení vstupenky, mne pohltilo množství stánků. Každý na mne pokřikoval, abych se zastavil, že má pro mne to pravé. Voňavky, kabelky, mastičky, obrázky, oblečení, hračky. Byl jsem v šoku. U jednoho stánku jsem ochutnal Sauvignon v pozdním sběru a chutnal ještě hůř, než nejlevnější krabicák. Další ochutnávky jsem si už nechal raději ujít. Koupil jsem několik balíčků na tvorbu svíček z včelího vosku, utopence a nakládaný hermelín, to všechno z chráněných dílen a pelášil jsem pryč. Příbuzní alespoň nebudou mít hlad a uvidí na delikatesy i v případě, že nám dramaticky zdraží elektřinu.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch a Bubuchlap