Jak jsem se vloupal do cizího auta

Nejsem až tak manuálně zručný, přesto jsem se včera vloupával do cizího auta. Bylo to náročné a nebezpečné. Život na šikmé ploše je prostě krutý.

Sedíme v Klubu a hrajeme na kytary a zpíváme, jako každé pondělí. Je pohoda a klid, když tu se vztyčí Magdaléna a počne hořekovat. Vyběhne před dům a pak se vrátí a stále hořekuje. Prý si zabouchla klíče v autě. Má luxusní bílou Felicii combi. Prý se jí to dneska už jednou povedlo a stálo jí to jedenáct stovek. Prý jestli máme drát. Začal jsem hledat drát, ale nikde nic. Všechny dráty se schovaly a trhat elektroinstalaci ze zdi se mi nechtělo. Teta drát našla a tak se šlo k vozu. Magdaléna nám vypráví, jak to ten pán dělal, prý použil nějaký balonek na rozevření dveří. Nemáme balonek, ale sekyrku. Zasekneme ji do dveří a páčíme. Vrazíme tam klínek a mezera je již dostatečná. Zrada, kolíček je zabezpečen proti vyháknutí. Magdaléna zkušeně prohlásí, že je třeba chytit páčku otevírání zadních dveří. Je úplně dole, vedle sedadla řidiče. Drát je nepoddajný, stočený do velkého kola. Nejprve to zkouší Magdaléna, ale drát je silnější. Proto se nabízím, že to zkusím, jsem ještě silnější. Magdaléna mi svítí a neustále radí, jak to mám dělat. Moje trpělivost končí, seberu jí baterku a vykážu do Klubu. Nakonec ji musím vyhnat pod pohrůžkou násilí. Stojí za vrátky a snaží se mne dirigovat na dálku. Chci vytrhnout sekerku ze dveří a naporcovat ji.

Mezitím teta najde další dráty. Zkouším je, ale jeden je příliš měkký a nepomůže ani jeho zdvojení a ztrojení. Další je zase krátký. Stále se vracím k tomu prvnímu. Několikrát mne praští do různých částí těla, pak se rozmotá a zaleze pod auto a odmítá se nechat nacpat do vozu. Háčkem na jeho konci postupně vytahám různé odpadky z kapsy ve dveřích, přepnu páčku blinkrů pod volantem a také sundám polštářek ze sedadla. Ten drát je snad živý. Ale páčky pátých dveří se ani nedotknu. Po dvou hodinách usilovné práce, kdy se u mne vystřídá několik dalších lidí, co mi radí, jak to mám dělat, kdy kolem projede několik vozů, přesto nikdo nezastaví, aby mi překazil loupež luxusního vozu a kdy jsem od drátů špinavý i na místech, kde by to nikdo nečekal, přinese teta ten správný drát. Magdaléna se ho zmocní a během několika vteřin auto otevře. Jsem vyčerpaný a naštvaný, že ten správný drát nemám já. Na druhou stranu jsem opravdu rád, že to máme za sebou. Jdeme do Klubu, dohrát ještě nějaké písničky, je přece kytarový večer. Doufám, že si Magdaléna nenechá ten správný drát ve voze, tam by jí moc nepomohl.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch