Minulý týden jsem jel s přáteli na ochutnávku do Znojma. Jel s námi i zarytý socialista a propagátor výhod komunismu Rudánek. Doslechl jsem se, jaký ráj je na Kubě a málem jsem se stal komunistou.
Rudánek je velmi výřečný, ostatně jako všichni socialisté. Vyprávěl nám u oběda, jak báječně se žije na Kubě. Irenka, která byla na Kubě také, uváděla jeho informace na pravou míru. Nikdo tam netrpí obezitou, protože lidé nemají co jíst, jen kukuřici, rýži a třtinu. Nikdo se neutopí, protože nikdo neumí plavat a nesmí se do moře, aby nikdo náhodou nepláchnul. Většina lidí je zavřených, aby resocializace probíhala co nejrychleji. Co na tom, že málokdo umí číst a psát. Nejlépe se obchoduje s kabelkami, kosmetikou a mobilními telefony. Kubánci mají nejraději turisty, co tu nechají všechno, co přivezou. Prostě ráj na zemi.
Nerozumím tomu, že spousta lidí vidí v tomto systému svůj vzor. Nechápu, že i v dnešní době dokážeme tolerovat totalitu. A je jedno, zda ve formě kubánského komunismu nebo ve formě českého klientelismu, korupce a vlády neschopných (či všeho schopných). Děkuji všem, kteří nezavírají oči před špínou a rádi říkají pravdu nahlas. Skláním se před vámi. Jste nadějí a budoucností. Nebojte, nestal jsem se komunistou. Nemám rád totalitu.
Petr Hroch Binder, poutník Hroch
