Davis Cup, zvláště jeho finále je, spíše než o sportu, setkání honorace. Schází se tady elita národa, kterou nezajímá ani tak výsledek, jako spíše to, jak se zadarmo nažrat a podebatovat o tom, kde se dá ještě co ukrást.
Kupříkladu náš nejlepší ministr financí. Přijde sice na akci včas, ale hrozně se diví, že si do haly nemůže vzít svůj oblíbený nůž. Stojí mu to dokonce za diskuzi s ochrankou. Má ho prý pro svou bezpečnost, a co kdyby ho prý v hale někdo napadl. Pane ministře, máte VIP vstupenku. Tam budete mezi svými, stejnými lotry. Těch se bát nemusíte, ti Vám neublíží. Ale uznávám, že chodit po ulici mezi slušnými lidmi s vaším obličejem asi nebude jednoduché. Rozhodně Vám to nezávidím. Nakonec i pan minist pochopí, že se svou rybičkou neuspěje a jde si ji odložit do depozitu. Tím však příběh nekončí. Po návratu pan ministr není schopen pobrat, proč se svým doprovodem nemůže jedním vchodem, když každý má vstupenku do jiného sektoru. Jestli jste, pane ministře, podobně bystrý i při sestavování státního rozpočtu nebo novelách daňových zákonů, už se vůbec ničemu nedivím.
Ale přišli i jiní. Kupříkladu takový předseda Ústavního soudu. O přestávce vyšle svého kolegu zajistit, aby se na vstupenku manželky, která musí z akce odjet, mohla do haly dostat jeho ratolest. Na zadní straně je přitom docela jasně napsáno, že vstupenka je nepřenosná. Což v praxi znamená, že na jednu vstupenku může na akci pouze a jen jeden divák. Má to zamezit tomu, aby na jednu vstupenku nemohla do haly celá Rychetského famílie. Pikantní na tom je, že ani v jednom z výše uvedených případů pánové za lístky s největší pravděpodobností nedali ani korunu.
Společným rysem těchto i dalších případů je neochota honorace, podřídit se elementárním pravidlům. Diskuze s těmito nadlidmi, že po opuštění prostoru haly pozbývá vstupenka platnosti, neberou konce. Oni si přece mohou dovolit všechno. Oni jsou VIP.
Ale byli i vyjímky. Např. rebel Tlučhoř vůbec nerebeloval, když se mu řeklo, že vstup je o 50m jinde a s úsměvem uposlechl. Zkrátka, je to rebel.
Uctivý hlubokosklon všem obyčejným fandům, kteří za vstupenku zaplatili nemalý obnos, fandili a neměli pocit, že jim patří svět.
Tolik můj aktuální příspěvek k 17. listopadu. Vycinkali jsme si tenkrát na Václaváku pěknou svobodu.
Autor: Petr Berka, http://modniprehlidky.wz.cz
