Znáte to, někdo na vás prskne bacila a už v tom lítáte. Tedy já rozhodně, protože moje imunita je žalostná a obávám se, že by mi nepomohlo ani místo poslance. Tentokrát jsem se rozhodl, že půjdu cestou přírodní medicíny a paní doktorku vynechal.
Bolest v krku, zahlenění, sípání, bolesti kloubů a hlavy. Klasický kašlíček, který mne čas od času přepadne, se dostavil i minulý týden. Proto jsem tak dlouho nic nenapsal na blog a také jsem tak málo zhubnul v rámci akce Tuna sádla. Válel jsem se v postýlce bez pohybu na čerstvém povětří. Má léčba však vykazovala určité odlišnosti od běžné dosavadní praxe. Nezašel jsem za paní doktorkou, která by mne prohlédla, proklepla, vyluxovala hrudníček, vyvolala dávicí reflex špachtlí, změřila teplotu a napsala recepis. Ušetřil jsem třicet korun a půlden strávený v čekárně mezi chrchlajícími pacienty, důchodci, kteří se přišli ohřát a jen tak popovídat o nových úmrtích.
Místo toho jsem zašel do lékárny a zakoupil bylinky. Heřmánek, průduškový čaj a také eukalyptový olejíček. V zelenině jsem zakoupil hromadu ovoce a zeleniny a také několik kusů zázvoru. Má radost nad ušetřenou třicetikorunou se rozplynula, ale ty léky by také nebyly zadarmo. Doma jsem všechno vybalil na kuchyňskou linku a poté, co jsem se vykašlal z vyběhnutí čtyř pater bez výtahu, zapnul jsem rychlovarnou konvici a připravil si ručník a lavór na inhalaci. Do plastového lavóru jsem nasypal pořádnou porci bylinek, pro zvýšení efektu a taky vůni jsem se rozhodl pro špetku skořice. Našel jsem doma jen v celku a tak jsem vytáhl mlýnek. Takový ten z teleshoppingu, na kterém sekali i beton. Ten musí přece rozdrtit kůru bez problémů. Nejenže kůru rozdrtil, ale jemný prach skořicové esence se rozlétl po kuchyni. Vše se pokrylo hnědým povlakem a já se rozkašlal v alergickém záchvatu. To, co zbylo v misce, jsem dosypal do lavóru a rychle zalil vroucí vodou.
Donesl jsem nálev ke stolu, přehodil ručník přes hlavu a počal inhalovat. Zřetelně jsem cítil, jak se mi uvolňují dutiny, jak vůně heřmánku a dalších bylinek mi čistí bacilem zaneřáděné útroby. Cítil jsem, jak se mi vypaluje chřípí. Najednou se mi chtělo kýchnout. Než jsem stačil odložit lavór s vřelým nálevem, stalo se to. V důsledku mohutného kýchnutí, jsem si opařil obličej a hrudník, jak jsem nádobu posléze neudržel. Navíc jsem část nálevu vdechl, snad překvapením, že je tak horký. Naneštěstí nosem. Odložil jsem lavór na stůl, odhodil ručník a jal se vykuckávat květiny z dutin. To se mi po chvíli povedlo a já se podíval do zrcadla, na svůj rudý obličej a opuchlá víčka. Skořici jsem do nálevu opravdu dávat neměl.
Na řadu přichází zázvorový čaj. Kolik se toho tam asi dává? Oloupal jsem jeden kořen a celý ho nastrouhal do hrnku. Zalil jsem to horkou vodou a nechal volně louhovat. Mezitím jsem do osvěžovače vzduchu nalil trochu eukalyptového oleje a zapnul ho. Příjemná vůně se začala šířit po ložnici. Vrátil jsem se k čaji, který již poněkud vychladl a napil se. Příště toho zázvoru dám o něco méně. I když jsem čaj ředil v poměru 1:10, byla jeho pálivá chuť velmi výrazná. Krk mne přestal bolet. Začal pálit. Po bolestivém návratu do ložnice, skrz opuchlá víčka jsem téměř neviděl, jsem se upřímně rozplakal. Množství eukalyptu bylo také výrazně vyšší, než by bylo třeba. V záchvatu beznaděje jsem vyvětral otevřením střešního okna. Do místnosti se vehnal mráz a dvě kila sněhu.
Po týdnu jsem již celkem v pohodě. Rýmička ustoupila, celková bolest těla také. Stále otírám skořicový prach z různých částí kuchyně, opařeniny se hojí obstojně a skrz opuchlá víčka už také trochu vidím.
Petr H.Roch Binder, poutník Hroch
