Jak jsem jel s děvčaty nakupovat

Děvčata je označení pro mámu, tetu a sousedku. Čas od času je naložím a odvezu do nákupního střediska a tam se oddávají slasti nakupování. Včera jsme jeli také. Byl to horor.

Děvčatům je společné mnoho. Jsou vdovy v nejlepších letech, všemu rozumí a rády nakupují. Zůstal jsem poslední z chlapů v jejich blízkosti. Ostatní buď zemřeli nebo se odstěhovali do patřičné vzdálenosti. Proto mám tu výsadu, že čas od času naložím jednu, dvě či dokonce všechny tři dámy do auta a odvezu je na nákup, na hřbitov, k veterináři (tam jezdíme s kočkami, ne s děvčaty). Na včerejšek bylo naplánováno nakupování. Přišel jsem ke garáži, která nebyla pod závějemi sněhu vidět. A to nikoli proto, že by tolik sněžilo, ale prohrabovači nadělali pěkné mantinely. Udělal jsem ve sněhu tunel a dostal se k zámku rolety, odemkl jsem a otevřel garáž. Sníh se nahrnul dovnitř, ale pomocí koštěte jsem ho zase dostal ven. A také celou tu kupu sněhu před garáží, abych mohl vůbec vyjet.

To už dorazily dámy, nastoupily do vozu a čekaly, až garáž zase zamknu. Ovšem tady nastal háček. Garáž nešla zamknout. Domlouval jsem vratům po dobrém, po zlém, nic. První vylezla teta a šla mi pomoct. Moc mi to nepomáhalo. Druhá přišla maminka a zeptala se, jestli nechceme pomoci. Po mé zamítavé odpovědi a návrhu, že by mohly počkat v autě, vytáhla zapalovač a začala rozehřívat zámek a celou roletu. Zaúpěl jsem a dál hledal příčinu. Sousedka vytrvale seděla ve vymrzlém autě a čekala. Po další chvíli a několika nezdařených pokusech garážová vrata uzavřít, jsem už byl nedaleko infarktu, vzal jsem ostrý šroubovák a byl jsem připraven ukrátit mé trápení. Měl jsem tři varianty. Zapíchnu děvčata, zapíchnu sebe nebo se pokusím odstranit námrazu z vodící lišty. Udělal jsem to poslední a vrata konečně zamknul. Maminka radostně vykřikla, že to bylo tím, jak krásně rozmrazila zapalovačem zámek, naskákali jsme do auta a vyrazili na nákup. Sousedka byla tak zmrzlá, že nemluvila, auto mělo tak zamrzlá okna, že nebylo vidět ven. Pokáral jsem sousedku, že tam dýchala a pustil větrák naplno.

Na parkovišti u supermarketu chtěla maminka vystupovat, bez toho aniž by si odepnula pás. To je obvyklé a jednou se jí to dokonce povedlo. Nakonec ho odepnula, málem vysklila zadní okno a vystoupila. Pak zabouchla dveře, což se jí nepovedlo a tak svůj pokus opakovala. Povídám, zda náhodou nemá něco skřípnutého ve dveřích. Měla. Bezpečnostní pás. Samotný nákup probíhal už celkem v poklidu. Jen na jeho závěru jsem čekal hodinu, až se sejdeme u pokladen a zaplatíme spolu. Důvodem je taková malá kartička s čárovým kódem. Maminka sbírá body. Vytvořili jsme tedy šílenou frontu u pokladny číslo 26 a tajně si kartičku předávali z ručky do ručky. Na druhé straně pokladny maminka zkontrolovala připsané body a prohlásila, že jsme se moc nesnažili a ať je to příští týden lepší.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch