Naše země je zmítána nejrůznějšími proudy, potácí se mezi zájmy různých skupin a pasažéři jen bezmocně hledí na vlny, které se převalují přes palubu. Pokaždé zajásají, když se objeví někdo se silným slibem, že zná cestu. Pokaždé propadnou depresi, když se ukáže, že to byl jen další podvodník a prospěchář.
Naše loď je veliká, pojme přes deset milionů pasažérů. I černých. Ale i ta největší loď se může potopit, pokud počet manažerských selhání bude dostatečně velký. Těžko můžeme očekávat, že se o nás někdo postará. Ostatní lodě mají svých starostí dost. A ani bruselský maják už nesvítí tak jasně, aby nás dovedl do bezpečí evropského přístavu. Musíme se snažit sami. Je snad čas na vzpouru?
To hlavní, co nám chybí, je cíl cesty. Musíme si ujasnit, kam chceme za několik let doplout. Nemáme-li cíl, nemůžeme ani nabrat správný směr a cestování bude neefektivní, zdlouhavé a drahé. Jistě i to může někomu vyhovovat. Cílem plavby má být loď bez dluhů, loď se spokojenými pasažéry, loď opravená, čistá a zdravá. Kdo nesouhlasí, půjde přes palubu. Není pro něho na lodi místo.
Víme-li, kam plujeme, víme také to, co musíme udělat pro to, aby byl cíl dosažen. Chceme-li loď bez dluhů, nemůžeme rozhazovat peníze na všechny strany (nesmyslné a předražené zakázky, velkorysé odměny, úplatky…) a ještě nebýt schopni peníze efektivně vybírat (odpouštění dluhů, daňové ráje, různé výjimky…). Chceme-li spokojené pasažéry, musíme se postarat o jejich životní úroveň. Musíme slušné ochránit před těmi neslušnými. Chceme-li mít loď opravenou, nemůžeme donekonečna lakovat prohnilá prkna. Chceme-li čistou loď, nestačí ji čas od času polít vodou. Chceme-li zdravou loď, nestačí zavést regulační poplatek pro pacienty a ceny léků nechat svému osudu.
Jsme na jedné lodi. Všichni. Ti, kteří se chtějí chopit kormidla musí mít odpovědnost za posádku i pasažéry. Musí vědět, kam plujeme a proč. Není čas na nerozhodnost, protože naše loď se může co nevidět potopit a to by byla velká škoda.
Petr Binder
