Jak české politiky doběhla STBácká minulost

Bez mučení se přiznám, že v současné vládní krizi plavu. Rozmotat to klubko hadů a zjistit, o co se vlastně perou, je pro mě, obyčejného smrtelníka, téměř nemožné.

Všichni jsou pohoršeni, že Vít Bárta asi podplácel a šmíroval. No a co? Pokud vím, nedělalo se v polititice posledních 20 let nic jiného. Diskreditační kampaně chemických prvků, tuším že olovo to bylo, nasazování politických podržtašek na dcery političek, podplácení politických přeběhlíků, koupání ve výřivkách, atd. Pan Bárta se ani v nejmenším nevymyká českému politickému normálu. I ostatní politické strany se specializují na sběr a vyhodnocování dat. Strana Věci veřejné je na politické scéně nová a s novými subjekty bývá potíž. Ostatní strany na ně mají málo materiálu, zatímco Bártova strana toho asi ví o dost více. S novou stranou se špatně obchoduje, co se informací týká. Skoro to na mě dělá dojem, že ve skříních chrastí kostlivci samou netrpělivostí vypadnout ven a my na ty nový kluky nic nemáme. Politická kultura jedna báseň. Sicilská mafie bledne závistí. 

Není se čemu divit. Jsme národem STBáků a jejich donašečů. Kam myslíte, že se poděli ti hodní strýčkové, co po pracovní době práskali své kamarády a příbuzné? Jsou jich plné politické sekretariáty a dost možná i parlamentní lavice.

A tak zatím co normální lidi koukají vydělávat na nájem, elektriku, jídlo a dětem na školu, pánové politici si hrají na Bondy a ve volných chvílích vymýšlejí, jak co nejefektivněji okrádat lidi, aby si dál mohli hrát. Pardón, reformy tomu říkají, páni politici.

Autor: Petr Berka, hroší poutník.