Společnost žije volbami. Vypadá to, jako by volby mohly něco změnit, ale je to jen hra. Jako všechno kolem nás. Volební účast a systém vylučují možnost změny. Je to jen drahá hra na demokracii.
Volby, veselé dvoudenní klání politických subjektů, kterému předchází několik týdnů šílení politiků a jejich týmů. Agentury mají žně, billboardy se červenají studem, když musí unést do nebe volající lži, zaplacené průzkumy veřejného mínění hýbou veřejným míněním a stranické sekretariáty se těší na refundace volebních nákladů ze státního rozpočtu. Snad proto jsou kampaně tak velkorysé a populisticky servilní.
Díky nízké volební účasti, kdy chodí k urnám pouze skalní příznivci a ti, kteří ze stávajícího stavu profitují, se stále volí ti samí. Ti, kteří již dokázali, jak schopní a čestní jsou. Znovu a znovu jsou voleni ti, kteří dokázali rozházet spoustu peněz za nesmysly, zadlužit nemluvňata, vyrobit děravé a nebezpečné zákony. Znovu se ke kormidlu dostávají slepí, hluší a negramotní lidé, kteří by za normálních okolností měli mít zákaz řízení. Ovšem jejich handicap je předpokladem k umístění na volitelná místa kandidátek. Lidé s názorem, odhodláním pracovat pro zemi a občany, tam nesmějí. S těmi se totiž nedá zákulisně pracovat.
Opět budeme svědky, jak dostanou důvěru ti, kteří nás již několikrát zklamali. Tu důvěru jim ovšem dá menšina společnosti, protože ta většina, která je nespokojená, zůstane doma. Schová se za obrovské plachty se stovkami kandidátů a prohlásí, že to stejně nemá cenu. Že se nic nezmění a budou mít pravdu. Protože jedině tak se mohou ke kormidlu dostat ti, kteří nás přivedou na mizinu. Ti, kteří neumějí hospodařit, nemají vizi, nehledají prosperitu svěřené oblasti. Jejich zájmem je pouze osobní prospěch a prospěch těch, kteří jim nahoru pomohli.
Tímto se omlouvám těm několika, kteří jdou do politiky s čistými úmysly a držím jim palce, aby byli zvoleni.
Petr Hroch Binder
