Pobíráte sociální dávky? V pořádku. Naše právo to umožňuje a ten, kdo toho nevyužije, je blbec. Až budeme všichni na dávkách, nastane konečně komunismus. Jupí.
Včera se v Klubu zastavili dva lidé a vyprávěli mi příběh. Možná zní divně, ale nemám důvod jim nevěřit. Nedaleko za Prahou žije jedna žena. Muže nemá a nepotřebuje ho. Má dvě děti. Majetek přepsala na své kamarády. Je zdravá, bez omezení, ale nepracuje. Měsíčně na různých sociálních dávkách posbírá kolem patnácti tisíc. Nic moc příjem na tři lidi, ale stačí to. Stát po ní nic nechce a je poměrně štědrý.
Teď bych mohl fabulovat, že ve stejné obci bydlí jiná žena. Také má dvě děti a žijí bez chlapa. Tahle žena jezdí každý den do Prahy, kde pracuje za deset tisíc. Stát po ní chce daně. A ta žena každý den ráno vstane a jede do hlavního města za prací.
A co na to naši zákonodárci? Že mlčí? Hádají se o to, kolik prochlastají na Hradě? Nevadí jim, že měsíc dostávali peníze za čekání? Nemají problém s minimální mzdou, která nemotivuje k práci. Nevadí jim masivní zadlužování země na jedné straně a nechutné rozhazování na straně druhé. Oni přece za nic nemohou. Převzali parlamentní zvyklosti, se kterými se nedá nic dělat. Kde jsou ti stateční, které před volbami verboval Babiš? Takhle si sociální demokraté představují fungující stát? Hlavně, že mají hromadu poradců, odborníků a našeptávačů.
Problém je, že spravedlivé fungování vlastně doopravdy nikdo nechce. Přišlo by se totiž na to, že jedině díky poctivé práci se dá žít solidní život. A pracovat se nikomu moc nechce. Raději budeme dlouhé hodiny vymýšlet, jak povinnosti obejít, než abychom s dobrou myslí a čistým svědomím dělali to, co máme. Až se všichni přihlásíme o dávky, skončíme s prací, ukončíme podnikání, pak zavládne postmoderní komunismus. Zůstává otázkou, na jak dlouho.
Petr Hroch Binder, poutník Hroch
