Dostal jsem nevyžádaný dopis, který mne rozbrečel

U dveří zazvonila pošťačka. Nikdy to nedělá, ale dnes vystoupala tři patra a předala mi velkou obálku. Odesílatel DD + ŠJ. Vůbec netuším, o co se jedná. Poslouchám, zda obálka netiká. Pak ji otevřu a čtu si rukou psaný dopis.

Píše teta Milada z Dětského domova z Vrchlabí. Jménem dětí děkuje za plyšové hrochy, které jsme jim (prostřednictvím Majky, Franty a Peti, kteří pomáhají, kde se dá) před časem poslali. A abychom nezapomněli, že si lidé mají pomáhat a myslet na sebe, nakreslily děti několik obrázků, které přikládá.

Probírám se těmi obrázky a do očí se mi tlačí slzy. Hroch od pětiletého Vaška. Je tu přípis: Kreslím Hrocha pro strejdu Hrocha. Dvanáctiletý Štěpán nakreslil dokonce hrochy dva. Jedenáctiletá Jitka si dala záležet a také osmiletý Petr i šestiletý Martin. Jirka (9 let) namaloval pejska, jedenáctiletý Patrik opici s banánem. Sedmiletý Martin zase slona s obrovským chobotem a spoustou srdíček. Srdíčka namalovala k hrošici také sedmnáctiletá Daniela.

Děkuji všem malířům a malířkám za obrázky, které ještě dnes vystavím v Klubu U poutníka Hrocha a všichni se na ně budou moci přijít podívat. Přijďte i vy, abyste nezapomněli, že si lidé mají pomáhat a myslet na sebe. Hezký pátek.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch