Olympiáda běží druhý den a čeští reprezentanti udivují nejen své fanoušky. Na slavnostním nástupu reprezentace defiluje v gumákách jako družstvo "jézeďáků". Osobně si reprezentační oděv představuji jinak, ale uznávám, že každý máme jiný vkus. Nakonec je to pouze reprezentace vizuální a ta je na sportovních kolbištích podružná.
Co považuji za velmi důležité je ochota reprezentovat co nejlépe svou zemi na této vrcholné sportovní akci. Se zájmem jsem sledoval a fandil našemu reprezentantovi Romanovi Kreuzigerovi v cyklistickém závodě jednotlivců. Po jeho rozhovoru do novin jsem se vlastně dozvěděl, že jsem fandil stáji Astana. Náš reprezentant se vyjádřil v tom smyslu, že by bylo neslušné stíhat v závěru závodu svého týmového kolegu. Asi jsem divný, ale osobně mi přijde neslušné ho spíše nestíhat v případě, že na to fyzicky mám. Panu Kreuzigerovi asi na startu zapomněli říci, že má na sobě český národní dres a za koho tedy závodí.
Možná je na místě znovu se zamyslet nad původní olympijskou myšlenkou, zda jí profesionalismus a komerce nezadupala hluboko do země. Kladu si otázku, jestli chci vidět české sportovce pomáhat vítězit kamarádům z cizích zemí. Na akci, kde mají reprezentovat svojí zem, kam je vysílají národní olympijské svazy, kde mají své fandy. Vyjádření Romana Kreuzigera je pro mě obrovským zklamáním.
Kolik Romanů Kreuzigerů jsme vyslali na olympiádu? Rád bych to věděl, abych zbytečně nefandil třeba Pepsi Cole, Mercedesu nebo Pemprskám v červenomodrobílé trikolóře.
Autor: hroší poutník, Petr Berka, http://www.mracti.cz
