Bude lépe, rozhodně bude lépe

Jsem optimista. Na rozdíl od mojí báječné mámy, která si myslí, všechno je dané a že není v našich silách cokoliv změnit. Bude lépe. Už za pár okamžiků.

Kamkoliv se člověk podívá, je nějaký problém. Lidé si nerozumí, podvádějí se, nadávají si, pomlouvají se. A proč vlastně? Aby měli víc peněz, aby měli lepší postavení, aby byli vítězi. Neustále soutěžíme a chceme vyhrát. Na silnici bezhlavě předjíždíme „pomalejší“ účastníky, abychom se na dalších semaforech nechali dojet. Krademe mety, o které nestojíme, protože nám přestanou imponovat hned, jak jich dosáhneme. Pospícháme, abychom se mohli déle válet. Podvádíme, abychom si mohli užívat.

Hledáme smysl života. Hltáme knížky a filmy. Jsme uneseni výplody pohádkářů a hledáme Svatý grál. Věříme podvodníkům a dáváme jim všechny své úspory a obracíme se zády k těm, kteří to s námi myslí dobře (a paradoxně žádné peníze nepožadují). Snažíme se být spravedliví a vymlouváme se na to, že spravedlnost je slepá. Vychováváme potomky pomocí multimédií a divíme se, že nemají cit a takt. Chceme, aby společnost byla dobrá, ale ideálně sama od sebe. Bez našeho přičinění.

Přitom může být lépe. Hned. Okamžitě. V tu vteřinu, kdy si uvědomíme, že veškerou sílu máme ve svých rukách. Že jsme to právě my, co mohou ovlivňovat a měnit. V tu chvíli, kdy sami začneme dělat to, co skutečně máme. Kdy se přestaneme vymlouvat na neschopnost druhých a přijmeme vlastní odpovědnost. Kdy se přestaneme srovnávat s horšími. Kdy si přestaneme zanášet podvědomí negací a zlobou. Od té chvíle bude lépe. Pro všechny.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch