Očima vraha II.

Ano, vím, že ten text je drsný, ale podle pachatele jsem se spletl jen v tom, že nepije čaj a ráno nesnídá...

Kamilčin mobil vyzváněl. Připadalo mi, že snad celý svět musí slyšet ten vyzváněcí tón.

Tonda se schoval za garáž a pod kabátem svíral paličku. Vypadal jak gangster ze špatného filmu.

Prstem jsem shazoval sníh z branky. Doufal jsem, že Kamča telefon zvedne. Moc jsem ji chtěl slyšet. Moc jsem se chtěl omluvit. Zoufale jsem se chtěl ponížit jako tisíckrát před tím.

Zároveň jsem se i bál. Co když Kamča ten telefon zvedne. Hlava se mi bouřila. Řítil jsem se prostorem a jediný pevný bod byla branka, u které jsem stál, a světlo za oknem, které se lehce mihotalo.

"Ano Kubíku…" Její hlas, sladký, něžný hlas. Miluji ji a nenávidím. Odi et amo.

"Kamčo, víš já se ti moc chci omluvit. Udělat si s tebou hezký večer. Víš, já chtěl, aby ten dnešek byl jiný. Zase jsem to nevydržel. Odpusť mi to, lásko."

Zadrhával jsem se strachem. Moc jsem si přál, aby mi odpustila. Aby vyšla ven v těch plesových šatech a šla se mnou do Kornoutu. Chtěl jsem si ji schovat v náručí a bláznivě líbat na krk. Moc jsem si přál, aby se bránila mým polibkům. Moc jsem ji chtěl chránit před celým světem. Já jediný rozbitý rytíř na světě.

"Kubíku, je pozdě. Moc mě bolí hlavička, víš. Půjdu si hajnout, ale zítra si promluvíme, ano?" Sakra, od tý doby, co jsem jí dal deník, co jsem pro ní psal, mě provokovala s hlavičkou. Věděla, jak mě to pokaždé rozzuří. Tou bolestí hlavy mi unikala, vyhýbala se mi a trestala mě. ´Klid, Kubo, klid!´říkal jsem a poslouchal ticho. Mrazivé, výhružné ticho.

"Kamí, pojď prosím. Já vím, že jsem debil, ale mám tě rád a moc se ti chci omluvit. Víš, jak telefony lžou. Prosím, pojď ven." Lampy u cesty vrhaly žlutavý nádech na bílý sníh. Čerstvá peřina se blýskala tisíci jiskřičkami čerstvých vloček.

"Dobře Kubíku, půjdu jen na chvilku k brance, ano?" Chlácholila mne tím hlasem jako malé dítě. "Pojď, Kamí, moc tě potřebuji."

Zavěsila. Kývl jsem na Tondu, že je to v pohodě. Špičkou boty jsem maloval do sněhu ornamenty a čekal. Už ani nevím, co mi běželo hlavou. Cítil jsem podivný klid.

Tiše se otevřely dveře a Kamča vyběhla ven. Usmál jsem se na ní a ona se usmívala na mne.

Potichu zavřela branku a stála přede mnou. Vztáhla ruku, aby mne pohladila. Ten její pohyb se mi zařezával do srdce. Byla jediná, která dokázala zklidnit mou rozbolavělou duši. Bolest i štěstí, to je láska. Přivřel jsem oči a po víčkách sklouzla slza.

"Kamí, promiň…" Ruka se jí zastavila ve vzduchu. Stála tam jako socha a dívala se na Tondu. Ten stál stejně nehybně. Asi si myslel, že ho nevidí. Najednou jsem udělal krok ke Kamče. Možná jsem ji chtěl obejmout, jenže Tonda sáhl pod kabát a světlo lampy ozářilo paličku v jeho ruce.

Místo objetí jsem jí přiložil levou ruku na ústa a pravou na zátylek.

Pomalu, jako ve zpomaleném filmu jsem ji strhl na zem. Stín lampy jí tančil po obličeji. Byl to moment, než její obličej schoval stín garáže, u které jsem stál. Jen plamínek v jejích očích zářil do noci.

Dívala se na mne a Tonda mlátil paličkou jako šílený. Osm, deset, dvacet ran, nevím přesně. Byl jako šílený. Najednou přestal a já cítil na ruce lepkavou hmotu. Věděl jsem, že to je krev. Jenže Kamča se na mne pořád dívala a já ji pořád pevně držel ústa, aby nekřičela. Zbytečně, už nemohla mluvit.

Plamínky pořád v jejích očích zářily. Temně a vyčítavě. Cítil jsem, jak se těžce nadechuji. Slzy mi mimoděk stékaly po tváři. Klečící nad Kamilkou jsem zvrátil hlavu dozadu a pozoroval šedé nebe, ze kterého padaly bílé vločky.

Nevím, jak dlouho jsem klečel nad Kamčou. Vím jen, že se Tonda zvedl s paličkou v ruce. Z gumové hlavice kapala krev. Stál tam a vytřeštěně mě pozoroval. Zvedl jsem se a Tonda chytil Kamču za ruce, já za nohy a táhli jsme ji přes zasněžený trávník dozadu ke garážím.

Mlčel jsem a Tonda uhýbal před pohledem na krvácející Kamilku. Její hlava se bezvládně houpala a vlasy nechávaly na sněhu tmavou stopu. Byla to krev. Měl jsem strach z toho, že to je krev.

Do prdele, já ji zabil, běželo mi hlavou. Nesli jsme ji až do mezery mezi garážemi.

Petr skákal kolem jako šílený. "Kurva průser, je mrtvá. Do prdele, co budeme dělat."

"Třeba není mrtvá." Prohlásil Tonda nepřítomným hlasem. Petr si klekl ke Kamče a přiložil jí dva prsty na krční tepnu. Čas se zastavil. "Žije, do prdele, ona žije. Probere se a jsme nahraný."

"Musíme jí zabít, fakt musíme, přece nepůjdeme sedět." Nevím, kde Tonda bral sílu mluvit a ještě myslet na vězení. "Debile, to jí chceš umlátit paličkou? To už se ti jednou nepovedlo." Štencl zuřil.

Nikoho z nás už ani nenapadlo Kamče pomáhat. Zachránit ji. Všichni jsme přemýšleli nad tím, jak ji zabít. Jak se jí zbavit. Bylo to zvláštní. Stačilo jen, aby jeden z nás něco řekl a mohlo to být jinak. Připadalo mi, že máme strach ji oživit. Zbývala jen druhá varianta - zabít.

"Petře a co když jí prošlápneme hrudník. Zabije jí to?" Petr se zamyslel. Ohmatával jí hrudník a pak se na nás podíval. "Mno, když se to udělá tak, aby hrudní kost probodla srdce, tak jo." Pravou rukou si hladil bradu.

Minuta ticha. Stál jsem tam jako ve snu, neschopen pohybu.

Tonda mlčel a koukal na Petra, který klečel u Kamči. Asi nikdo z nás nechápal, co se děje. Petr se najednou zvedl a Tonda zkusil pomalým pohybem kop na hrudník. Pak se podíval na nebe a kopl silněji. Jenže noha jakoby nechtěla a cestou ke Kamčinýmu hrudníku ztratila sílu. Úder jen temně zaduněl.

Tonda najednou sáhl do kapsy a vytáhl nůž. Klekl si nad Kamču a začal šavlovat nožem ve vzduchu. Štencl stál nad ním jako v mrákotách.

´Kurva, to snad není možný.´ Podivný obraz mi běžel hlavou zpomaleně. Nevím, jak dlouho trvala ta chvíle, ale najednou jsem odstrčil Tondu. Spadl na zem a já mu vytrhl nůž z ruky.

"Debilové, prokopávat hrudník." Zařval jsem přidušeně. Hlavu jsem měl jako v horečce. Připadal jsem si jako na horské dráze. Ztrácel jsem vědomí a hledal nějaký pevný bod, kterého bych se mohl chytit.

Klekl jsem si nad Kamču. Vnímal jsem její teplo a pozoroval obloučky jejích ňader. Bože, kolikrát jsem je na sobě cítil. Kolikrát jsem si přál se jich dotýkat. Kolikrát jsem mohl to nádherné tělo sevřít.

Nůž mě pálil v ruce a její oči mě spalovaly tím plamínkem, který ještě zářil do noci.

´Kdo jiný než její smutný, rozbitý a utrápený rytíř musí být tím vyvoleným. Kdo jiný, viď Kamilko. Neunesu tvoje trápení, lásko, nenechám do tebe kopat. Nenechám tě umírat pomalu. Vysvobodím tě z bolesti, lásko.´

Vím, že jsem zavřel oči a bodal do hrudníku jako šílený. Opravdu jsem nechtěl, aby do ní Režňák kopal, nechtěl jsem, aby na ní Štencl sahal. Bodal jsem a cítil u každého úderu odpor jejího těla. Otevřel jsem oči, nůž jen tak mimoděk opsal křivku vzduchem a ostří přeťalo krční tepnu.

Dýchal jsem jak šílený. Srdce bušilo a ti dva stáli nade mnou. Tiše stáli a pozorovali mne. Sklonil jsem hlavu a zavzlykal.

Čas se zastavil a plamínky v jejích očích ztrácely svou sílu. Měl jsem pocit, že zhasínají a ztrácejí se. Loučí se se mnou...

Dívala se na mne a já cítil, že stejně jako já nechápe, co se stalo.

Speciál Idnes o případu: Bílinská vražda

Autor: Radek Hromuško | středa 22.10.2008 8:10 | karma článku: 18,65 | přečteno: 4997x
  • Další články autora

Radek Hromuško

Den Druhý - Pábitel Milan a kovbojský vlak

11.10.2006 - Tachov - Domažlice - Furth im Wald - Domažlice - Klatovy - Železná Ruda - Klatovy - Horažďovice - Strakonice Celkem 692 kolimetrů a spusta pábitelů na cestě!!!

9.11.2008 v 16:10 | Karma: 12,19 | Přečteno: 1493x | Diskuse| Cestování

Radek Hromuško

Janov je válečná zóna

Janov u Litvínova se v minulých dnech stal téměř válečnou zónou. Na jedné straně příslušníci radikálních nacionalistických sdružení a starousedlíci a na straně druhé nově nastěhovaní příslušníci rómské komunity. Právě dnes se do Janova vracím a jsem opravdu zvědavý, jak vypadá "běžná" sobota v Janově.

8.11.2008 v 12:38 | Karma: 17,82 | Přečteno: 1772x | Diskuse| Společnost

Radek Hromuško

Den první - První noc v Nonstopu (Tachov)

10.10.2006 - Praha - Plzeň - Cheb - Hranice v Čechách - Cheb - Planá u Mariánských Lázní - Tachov Celkem 358 kilometrů a ani jeden z nás zatím necítí únavu. Vždyť také máme naspáno z domova.

8.11.2008 v 11:34 | Karma: 12,12 | Přečteno: 1213x | Diskuse| Poezie a próza

Radek Hromuško

Velká železniční výprava Rudolfa Křesťana a spol. v roce 1978

Právě nostalgie je to co má vyvolat následující text. Je to úryvek z článku Rudolfa Křesťana z roku 1978. Tehdy mi bylo deset let, ale vzpomínka na ten článek ve mě jednoduše uvízla. Fascinovalo mne to dobrodružství a proto si od zítřka připomeneme desetidenní dobrodružszví z roku 2006.

7.11.2008 v 14:10 | Karma: 16,03 | Přečteno: 1202x | Diskuse| Kultura

Radek Hromuško

Velká železniční cesta "Kolem Česka - 2006" - 1

První zaznamenanou cestou podél hranic Československa byla cesta Rudolfa Křesťana s přáteli v roce 1978. Nápad cestu zopakovat vznikl v roce 2006, kdy jsem se na cestu vydal s Martinem Langerem a na závěr jsem se rozhodl cestu zopakovat letos. Tentokrát jsem jel sám a vyjížděl jsem na všechny konce tratí v českém pohraničí. Nejdřív se ovšem vrátíme na chvilku do roku 1978 a roku 2006.

7.11.2008 v 11:21 | Karma: 13,10 | Přečteno: 1485x | Diskuse| Kultura
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030

24. dubna 2024  21:21

Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...

Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky

1. května 2024

Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...

Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu

1. května 2024

Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...

Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky

1. května 2024

Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...

Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus

1. května 2024

Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 61
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1938x
Televizní publicista, reportér a spisovatel.
Po práci pro Českou televizi, TV Nova i TV Prima.
Od roku 2004 působil zejména v redakci aktuální publicistiky České televize. Jeho zvláštní a ojedinělý pohled obohatil českou publicistiku. Jeho reportáže často vyvolávají protichůdné reakce. Svým osobitým stylem se dostává až k samému jádru jednotlivých případů. Největší ohlas vyvolaly reportáže o spartakiádním vrahovi (Spartakiádní vrah po dvaceti letech - 2005), bílinském případu (Hra na smrt - 2005), případ údajné sebevraždy jedenáctileté Soni (Stíny na houpačce - 2005), cestách českých drogových kurýrů za snadným výdělkem do drogových oblastí v Jižní Americe a Asii (Tomáš a Radek - 2005), případ vraždy mezi školáky v Hanušovicích (Hanušovice - 2005).