- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
V přirozeně evolučních demokratických občanských společnostech však právo a svoboda jednotlivce opravdu končí tam, kde prokazatelně omezuje práva a svobody jiných, byť se jednalo o jedince odpočívajícího v neděli pod hruškou. Při tvorbě relativně spravedlivých společenských norem je samozřejmě počítáno s rozdílnou mírou lidské tolerance a všude platí princip "kde není žalobce není soudce". Nicméně jsou známa z okolních zemí nařízení, která striktně zakazují nebo určují hodiny pro venkovní pálení ohňů, grilování, sekání trávníků, řezání dřeva, používání dopravních prostředků, strojů a jiných činností produkujících hluk, kouř, zápach apod.., a to nejen v neděli. Většina je respektuje, neboť zřejmě souhlasí s tím, že demokracie není anarchie, kde si každý dělá to, co mu právě vyhovuje, ale občanský řád, který se řídí mnohdy i nepsanými pravidly, ke kterým bezohlednost rozhodně nepatří.
A právě tady vidím zakopaného psa naší křehké demokracie. Pramalou naději má sám občan v boji proti různým druhům bezohledností. Kromě zákonné opory, mu chybí především masivní podpora občanské společnosti, která je ochotna i schopna bránit hodnoty, které mnohdy pro jednotlivce až tak výhodné nejsou. V případě zmíněných vyhlášek předpokládám, že naprostá většina lidí i u nás uznává právo na vlastní nerušený odpočinek, a ti kterým se to nehodí, i když je plně chápu, to musí respektovat.
Opravdu neporadím, „když jsem tak chytrej“ kdy a jak trávníky sekat a dříví řezat, ale jsem přesvědčen, že rušení nedělního klidu nezakazuje lobbing závistivců, kteří nic nemají, ani odpočívajících lenochů, ale většinový princip "nečiň druhému to, co nechceš aby on činil tobě". Na podobném základě by měly být, podle mého názoru, založeny všechny závazné zákonné normy a vyhlášky.
Další články autora |