Pamatujete si z totality výraz plíživá kontrarevoluce? Tím byly míněny zřejmě pomalé a nenápadné kroky, více méně intelektuální, různých disidentů, kteří usilovali o destrukci a změnu systému, na který měli absolutní monopol komunisti. Oni tehdy takové pokusy potlačovali mocí a silou. Tak mne napadlo, když už zaplať pán Bůh neexistuje diktát jediné politické strany ani její ozbrojené a tajné složky, jak se lze účinně bránit plíživé devastaci systému demokratického. Když říkám plíživé, tak mám na mysli pomalé a nenápadné kroky některých dynamických manažerů a politiků, kteří pod rouškou trhu a demokracie mění systém opět na totalitní.
Totalitní ve smyslu řízené demokracie, což je forma vlády podobná, jako klasické totalitní režimy. Rozdíl je jen v tom, že se podle amerického politologa Sheldona S. Wolina využívá jiných prostředků: vnějšího zdání svobody a spíše politické neangažovanosti mas, než jejich mobilizaci. Tato forma vlády spoléhá při šíření propagandy, která upevňuje oficiální verze událostí, spíše na „soukromá media", než na vládní agentury, nevyžaduje užití nátlaku, policejních metod, ani ideologií nacistických, fašistických či stalinistických diktatur. Nebezpečí spočívá v tom, že řízená demokracie nastává sotva postřehnutelně a na první pohled v nepřerušené kontinuitě s dosavadní politikou.
Nejsem si proto jist, zda-li Charta základních lidských práv je dostatečným nástrojem k udržení opravdu demokratického systému. Genialita sytému převráceného totalitarismu „spočívá totiž v uchopení moci, které není patrné, není třeba zřizovat koncentrační tábory, vnucovat ideologickou uniformitu ani násilně potlačovat disidenty, dokud zůstávají bez politického vlivu. Symptomem změny systému je i degradace významu a vlivu „svrchovaného lidu", který se stává pasivním subjektem. Dalším velice účinným postupem „řízené demokracie" je znudit voliče do té míry, že se přestanou o politiku zajímat. Také jsou snahy aby občané soustředili svůj zájem na okrajové, nedůležité či důvěrné aspekty lidského života, a odvrátili svou pozornost od rozšířené korupce a zrady důvěry veřejnosti. Jednou z metod, je bombardování voličstva politickou propagandou, vyhýbající se relevantním tématům, aby výsledek byl více méně nudný. Mnohdy je potřeba rozdělit občany, zastřít třídní rozdíly a odvrátit pozornost voličů od sociálních a ekonomických zájmů většiny populace.
Máte pravdu, že je to všechno poněkud složité, nicméně pokud si do úvahy vložíte určité události a určité lidi zjistíte, že to zas až tak složité není. Pokusme se řízenou demokracii aplikovat na Liberecké poměry. Vítězové voleb 2010 do městského zastupitelstva v Liberci byli při zachování vnějšího zdání svobody odejíti do opozice a zároveň byla vrácena moc a postavení některým jiným politikům, zřejmě za věrnostní zásluhy. Tento krok také podporovala a podporují spíše „soukromá media", nežli vládní agentury. Nebylo použito nátlaku, policejních metod, ani ideologií nacistických, fašistických či stalinistických diktatur. Dokonce se tak stalo na první pohled v nepřerušené kontinuitě s dosavadní politikou Liberecké radnice. Evidentních snah o rozdělení občanů na my a oni také bylo v poslední době víc nežli dost, stejně jako politické propagandy vyhýbající se relevantním tématům, která by měla odvrátit pozornost voličů od sociálních a ekonomických zájmů. Naštěstí díky několika médiím a neúnavně aktivním lidem se nepodařilo v Liberci degradovat až tak význam a vliv „svrchovaného lidu", který se nestal pasivním subjektem ani se nepřestal o politiku zajímat a věřím, že to dokáže už v příštích volbách.
