Okurková sezóna.

Začínají prázdniny, což je doba příprav na dovolenou a odpočinek. Nějak mi to ale letos nejde se úplně odpoutat od událostí na Liberecké radnici v minulém půl roce. Politika sice není až tak zajímavá, ale občas je krásná, když se umí, což je výrok, který lze v poslední době v Liberci dost často při různých příležitostech slýchat.

Je poměrně poučné a zajímavé sledovat dvě postavy radničního dění, které jsou v současné době, podle normálních pravidel v opozici, nicméně podle Libereckých pravidel tomu tak není, protože jen jeden z nich má v hrsti menšinovou vládu. Jde o výrazné a rozdílné typy, ikony zcela rozdílných pohledů na svět. Oba zmínění pánové jsou inteligentní a distinguovaní, brilantně ovládají umění rétoriky, je radost poslouchat jejich vzájemné invektivy.

Ano jedná se o bývalého primátora Liberce pana Jiřího Kittnera ODS a jeho krátkodobého nástupce Jana Korytáře za Změny pro Liberec. Všichni ostatní zvolení zastupitelé prominou, ale byli a jsou více či méně pod vlivem těchto dvou osobností. Tím se vlastně ale situace na Liberecké radnici stala naprosto přehlednou a transparentní. Mám pocit, že bez ohledu na ostatní politické strany a subjekty, byť se tvářily sebe samostatněji, jsou karty v jakýchkoliv příštích volbách rozdány úplně jasně. Podle mého názoru byla současnou výhodou Jiřího Kittnera celá řada jemu zavázaných a spřátelených regionálních politiků a podnikatelů, výhledovou volební výhodou Jana Korytáře bude pravý opak. Mám totiž pocit, že pomalu přichází doba, kdy se politici chtě nechtě budou muset smířit s tím, že o jejich budoucnosti budou opět rozhodovat voliči a nikoliv oni sami mezi sebou. Neumím si totiž představit, jak by dopadla v Liberci ČSSD, seskupení Liberec občanům, Unie pro sport a zdraví apod. kdyby před volbami slibovaly spojení s ODS, byť ho nyní všichni jedním dechem popírají. Pokud by zvolení zastupitelé politických subjektů a seskupení chtěli skutečně bojovat proti korupci a klientelismu, pokud by nechtěli pokračovat ve věcech nasmlouvaných minulým vedením radnice, které pod primátorem Jiřím Kittnerem za sebou zanechalo dluh dvě miliardy korun, potom stačilo překousnout pocit ne komunikace a zachovat koalici většinovou. Takovou, která by byla s to prohlasovat pro Liberec prodiskutované a přínosné věci, bez podpory opozičních zastupitelů.

Nevěřím politikům, kteří, když to není absolutně nutné, menšinovými koalicemi vytvářejí korupční prostředí a sami vědomě se vydávají do rukou spekulantům. Od dob Opoziční smlouvy 1998 nevěřím velkým politickým stranám. Od pradávna bylo v Čechách pro mnohé výhodou, když na vedoucích pozicích nefigurovali lidé maximálně odborně zdatní. V Liberci byla vytvořena stínová vláda a porovnání vzdělanosti jejích členů s vládou oficiální je tristní. A ještě jeden zcela v politice ojedinělý úkaz je k vidění na Liberecké radnici. Ve stínové opoziční vládě je i členka kandidující za Unii pro sport a zdraví, která v současné době je v menšinové koalici. Jako jediná byla, kromě Změny pro Liberec, proti vypovězení většinové koalice. Jako vynikající reprezentantka v lyžování zřejmě poznala, že poctivá práce je dřina a věděla, že sliby se mají plnit.