Zajímalo mne celý život, co všechno člověka musí semlít, než rezignuje na základní morální zábrany, věřím že každému vrozené. Amatérskému bádání pomohla i proměna společnosti „beztřídní“ ve společnost „tržní“. Dnes jsem došel k jednoznačným, bohužel všeobecně známým výsledkům.
Nejefektivnějším mlýnem charakterů je beze sporu politika a byznys. Není přece náhoda, že se tyto dva obory většinou úzce prolínají s drobnými nuancemi. V „beztřídní“ společnosti byl byznys zcela podřízen politice, v „tržní“ tomu je většinou naopak. Tržní systém však přinesl do Čech nové a netušené možnosti, které konečně umožnily mnohým naplnit jejich vlastní představy o „horních deseti tisících“. Snad i proto působí někteří naši byznysmeni i politici poněkud směšně. Všem ostatním a skutečně úspěšným se omlouvám, renomovaným psychologům a psychiatrům nemám za zlé, že mne podezírají z komplexu neúspěšného.
Omílání charakteru na cestě k úspěchu má, podle mne, mnoho etap, jejichž délka i počet je přímo úměrný ambicím ženoucí dál a dál každého byznysmena i politika. Je věcí každého, kam až. Úspěchy každému přirozeně zvyšují sebedůvěru, což u někoho vede až k jakési sebestřednosti, podceňování lidí i okolností. Slyšet pak od něj převážně monology s výrazným „já“, do dialogu přechází jen v přítomnosti a zájmu osob s vyšším kontem nebo postavením. Snad u vědomí neexistence „Božích mlýnů“, takový úspěšný postupně ztrácí jakékoliv morální zábrany a své, stále narůstající ambice uskutečňuje za jakoukoliv cenu, bez ohledu na způsoby a prostředky, jména si laskavě každý doplní sám.
Snad ještě rada na konec. Každý mlýn jde zastavit, dokonce prý jde dát za jistých okolností i zpětný chod. Je pravda, že v tu chvíli nemele, nicméně za ranních červánků nebo v červnovém podvečeru při kuňkání žab vypadá stále stejně úchvatně.
