Je zajímavé sledovat, jak nesměle média komentují činnost lyžařky Kateřiny Neumannové v čele výkonného výboru mistrovství světa v klasickém lyžování 2009 v Liberci. Nahradila Romana Kumpošta, odvolaného v červenci 2007 na přání ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kvůli údajnému špatnému nakládání s finančními prostředky.
Podle mého názoru, oblíbená, úspěšná, ambiciózní, cílevědomá a maximálně houževnatá běžkyně se vydala na zcela neznámou trať, kterou si nikdy neměla možnost proběhnout a nechala se nominovat někým, kdo je na tom podobně.
Nepochybuji o jejích schopnostech, jen si myslím, že běh v klasickém lyžování je natolik individuálně měřitelná disciplína, kterou nelze nijak ošidit, že se ji při svých úspěších musela naplno věnovat. Jistě dobře ví, jak se na jejím úspěchu podílel tým odborníků, trenér, masér, fyzioterapeut, biochemik, člověk přes výživu a další, kterým věřila a výstupy úspěšně realizovala.
Nyní se Kateřina Neumannová ocitla ve zcela opačné roli, ona musí sestavit a vést úspěšný tým, jehož výstupy musí někdo úspěšně v daném čase realizovat. Což o to, odborníků na cokoliv a organizátorů čehokoliv je u nás dost. Mám ale pocit, že pro špičkovou realizaci MS v klasickém lyžování, špičkových odborníků typu trenéra Stanislava Frühaufa, fyzioterapeuta Pavla Koláře nebo biochemika Emila Bolka už tolik není, a špičkových realizátorů na světové úrovni Kateřiny Neumannové už vůbec ne.
Moje pocity samozřejmě nejsou rozhodující, hlavně že MS proběhne v termínu a náklady nepřekročí únosnou mez. To přeji nejen Kateřině Neumannové.
