Za pár dní si připomeneme 25. výročí tzv. sametové revoluce a tak mne napadlo, jestli existují v Železném Brodě dokumenty či fotografie z těchto přelomových dní. Vzpomínám, že od 17.listopadu po masakru na Národní třídě pochodoval Železným Brodem průvod zvonící klíči a provolávající hesla. Bylo nás den ode dne víc. Vidím dodnes, jak se nejedna záclona v okně rychle pohybuje nebo jak nás horlivý fotograf fotí jako divý. Ten ale fotky zřejmě nenabídne, snad jsou někde v archivu STB. V den generální stávky 27.11.1989 bylo náměstí v Železném Brodě plné a tam jsem poprvé okusil onen pocit bezmezné radosti ze svobody, když jsem dostal, shodou okolností, možnost oslovit shromážděné lidi z balkónu radnice, neformálně a podle mého vědomí a svědomí. Odměnou byl tehdy nefalšovaný a zavazující silný potlesk přesně v místech a pasážích, které byly do té doby naprosto tabu. Proč to vzpomínám. Ono všechno souvisí trochu se vším a mám pocit, že ty naše cesty posledními 25ti lety nebyly vždy rovné, sem tam se pěkně klikatily a některé se ukázaly jako slepé. Dovolím si poukázat na jednu, která je, podle mého názoru, když ne slepá, tak alespoň zmatečná.
Někteří politologové tvrdí, že se v naší politice příliš personifikuje, že voliči, osobám přikládají mnohem větší význam nežli programům. Osoby prý přicházejí a odcházejí, programy zůstávají. Mají zřejmě pravdu, protože mně také daleko víc vadí osoby, nežli programy politických stran a hnutí. Chování a vystupování politiků, je příčinou mé zmatenosti. Téměř všechny volební programy jsou pro mne, svým způsobem, průhledné a přijatelné, na rozdíl od politiků. Volební programy politických stran a hnutí totiž představují a ctí mnoho hodnot. Nejsem však vůbec sto, je většinou následně identifikovat v práci a stylu jejich představitelů. Nejsem tak nějak schopen přes nejednu samolibost, škodolibost, nesnášenlivost, vychytralost a sebestřednost vidět toleranci, morálku, schopnost, čest a moudrost. Nevím ani jak zařídit, aby odcházeli výhradně osoby a programy zůstávali i když jsem zkusil, kromě komunistů, volit za uplynulých 25 let nejeden rádoby demokratický subjekt. Jak říkám, jsem sice zmatený, ale stále ještě volič.
