Poslední dobou jsem fascinovaná arogancí studentů - na facebooku mi tykají a uráží mě a vůbec jim to nepřijde divné. Jsou neuctiví, arogantní, vulgární - prostě sluníčkoví:-) Nijak mě to netěší a je mi z toho spíše smutno.
Veřejný prostor se díky tomu stává jakýmsi špinavým kolbištěm, kde se bojuje bez pravidel. Ačkoliv se často zaštiťují růžovou plackou Hate Free, jsou nenávistní a zlí. Je mi to fakt líto, protože s nenávistí není hezký život. Život s dogmaty nestojí za nic:-) Ale takové chování bylo přece v minulosti vždy spíše výsadou lidí nevzdělaných a ignorantských. Co se to proboha stalo, že dnes jedovaté šípy vulgarity v myšlení vystřelují především lidé z akademického prostředí? Studenti humanitních oborů a jejich vyučující stojí v první řadě šiků volajících po omezení svobody slova a své soupeře neporáží argumenty, ale osobními útoky nejpodlejších kalibrů.
Z mladých lidí je mi opravdu smutno a je mi líto toho, jak přispívají k omezování svobod, což se nepchybně časem dotkne i jich samotných. Oni na to přijdou - někteří - a bude jim ze samých sebe stydno. Stejně jako bylo mnohým mladým stydno ze sebe za své chování v padesátých letech.
Je nějaká naděje? Ano, je... Dnes jsem četla v magazínu Mladé fronty krásný příběh. Je to to nejpozitivnější, co jsem za poslední dobu v novinách viděla. Děkan vysoké školy na Ostravsku přišel o práci, začal pít více, než bylo společensky únosné, opustila ho žena a on se dostal na ulici. Denně žebral, aby mohl vypít svých osm litrů krabicového vína... A takto ho objevila jeho bývalá studentka, která mapovala osudy bezdomovců. Založila facebookovou stránku a začali se hlásit jeho bývalí studenti, kteří se mu rozhodli pomoci. A dokázali to! Samotný učitel se tomu podivoval - proč mu tak pomáhají? A ta opdověď je nádherná - on je inspiroval, milovali jeho hodiny, protože jim dával to nejlepší ze sebe.
Mladí lidé potřebují vzory, potřebují se od někoho učit. Potřebují vidět slušnost, noblesu. Potřebují cítit co je to respekt, co je to úcta ke vzdělání, k pravdě, k životu. A když to okolo sebe vidí, ovlivňuje je to. Stejně jako to ovlivňovalo mě. Klasické gymnázium, které jsem studovala, bylo plné profesorů staré školy - učili nás slušnosti a úctě k vědomostem. Stejně tak na vysoké škole, která zase byla plná skutečných technických odborníků, projektantů - vyučovali nás lidé z praxe, na vlastní oči jsme mohli vidět výsledky jejich práce a vždy bylo jasné, že matematika, statika, geologie a další technické obory byly více než ideologie. Nikomu nepomáhalo členství ve straně a lísání se k někomu, nikoho nezajímaly naše politické postoje - buď umíš nebo neumíš! A to byl prosím komunismus!
Nechali jsme to dojít příliš daleko. Nedali jsme našim mladým lidem správné vzory a ti se dnes mnozí chovají jako urvaní z řetězu. Plivou a kopou kolem sebe, myslí si, že snědli moudrost celého světa. Ale ta přichází postupně - k inteligenci je třeba ještě moudrosti získané z životních zkušeností.
Takže až mě příště bude zase nějaký cucák poučovat o životě, polituju ho. Nemá okolo sebe dost pozitivních vzorů. Bude těžké to napravit. Ale někde se začít musí. Nebuďme na tyhle mladé pomýlené lidi sluníčkového typu zlí. Oni za to úplně nemůžou. Můžou za to jejich rodiče, profesoři, učitelé. Ti jim dávali špatné vzory.
A příklad studentů z Ostravska ukazuje, že to s mladými lidmi není tak špatné. Když na ně působí někdo rozumný a moudrý, dokáže v nich posilovat dobré vlastnosti. A to je nadějné:-)
