Před pár měsíci jsem vstoupila zpátky do ODS. Nemůžu se považovat za nového člena, mám toho za sebou v ODS příliš mnoho. Vedení velkého místního sdružení, věčné souboje o férovější fungování, nečekaná kandidatura do poslanecké sněmovny díky spontánní podpoře členů, následné zesílení útoků ukončené nespravedlivým odebráním licence, po kterém následoval útlum a tichý odchod mých kolegů a také můj. Teď jsem zpátky - v době, kdy je ODS asi na historickém minimu svých preferencí. A rozhodně vím jedno - chci, aby se ODS zvetila a udělala dobrý výsledek. Taky ale vidím všechny chyby, které ji dovedly až sem, a které stále přetrvávají. Co s tím? Jak se s tím vypořádat?
Nebudu tady vysvětlovat, proč podporuji právě ODS - jsem pravičák - vším, co dělám, celým svým životem. A ačkoliv jsem liberál, je ve mně něco i z konzervativce. Nemůžu podporovat krátkodeché volební projekty, spojené na podpoře někoho nebo proti někomu nebo něčemu. To prostě nefunguje. Nemůžu podporovat ani elitářské strany, byť by byly sebepravicovější. Jsou zapouzdřenější více než ODS. A bytostně nesouhlasím s levicovými koncepty - jsou omezující, jsou proti svobodě a jsou zdrojem nespravedlnosti. I když většina levičáků si myslí, že levice je o spravedlnosti - kdepak, je o rovnostářství a to JE nespravedlivé.
Ne, pro mě není jiná možnost, než podporovat a volit ODS.
Ale jak to dělat, aby člověk nepopíral sám sebe? V minulosti jsem ODS kritizovala, vadil mi odklon od programu, kritizovala jsem plíživé ovládání strany úředníky a profesionálními politiky, kteří neměli nic za sebou. A nejvíc mi vadilo "marketingové" vedení strany. Nakupování hlasů za sliby, které se pak stejně neplnily. A TO VŠECHNO JE STÁLE TADY... Zas tak moc se nezměnilo.
A tak si kladu otázku - mám se tvářit, že je vše v pohodě a že jsme jeden silný tým, který s úsměvem na rtech kráčí vstříc dobrému volebnímu výsledku, navíc v čele se skvělými lídry? Ani se nemůžu přihlásit na ten twitter, protože by mi bylo nevolno z těch hurá hesel, které jsou často odtržené od reality. Nějak mi ten úsměv plný pozitivismu nejde přes pusu...
Ale nechci - a ani nemůžu - halasně vykřikovat do světa, jak je špatně to či ono. Nemůžu prstem ukazovat na ty, kteří ODS dovedli do spodních pater preferencí a dnes se tváří jako její záchranci. To mi taky nejde, dělalo by to ODS ještě více nevolitelnou a to nemůžu...
Tak jak z toho ven? Ať dělám co dělám, vychází mi z toho jediné poctivé řešení. Nelhat a místo problémů upozorňovat na pozitiva, která tady pořád jsou. Není jich moc, ale jsou tu. Člověk si může zachovat tvář a přitom neškodit.
1. ODS má tradici a přežila své zakladatele. Přežije i tenhle průšvih a nakonec ji to posílí. Já pro to udělám maximum, proto jsem členem, abych ovlivňovala její směrování.
2. ODS měla demokratické primárky - delegovaní zástupci členské základny volili v tajné volbě. Každé místní sdružení mohlo navrhnout svého kandidáta, kandidátky se tvořily zdola! To je silný argument svědčící o vnitřní demokracii. Ta je sice notně pošramocená, ale v krizi se ukázalo, že přes komplikace máme hranice, přes které nepůjdeme.
3. ODS je jediná velká a silná politická síla, která přistupuje k EU realisticky. Vidí problémy, které tam jsou a chce je řešit. To je pro mě silný argument a já budu vyzývat stejně smýšlející realisty k podpoře ODS. Tady se nemusí bát, že pochybí. ODS je jediná parlamentní strana, která halasně nevyzývá k brzkému a bezhlavému přijetí eura. Ač to není hlavní téma kampaně, pro mě je to něco, o co se můžu s klidným svědomím opřít.
4. Na každé kandidátce je více jak 20 lidí. Každý si může vybrat - nelíbí se mu zvolený lídr? Nelíbí se mu lidé na čelných místech kandidátky? To není důvod k nevolení - máme preferenční hlasy a můžeme kroužkovat. Pokud to zachrání hlas PRO ODS, kroužkujme! A nebojme se o tom s našimi voliči mluvit. Představme jim naše kandidáty, vyzývejme je, ať si dělají své osobní kampaně. Každý může být zajímavý pro někoho jiného a nám to pomůže zabojovat o každý hlas. Vím, lídrům se to nemusí líbit, chtěli by, aby všichni hráli na ně, ale to si dnes nemůžeme dovolit.
Moc dlouho jsem se pohybovala mimo ODS, členkou jsem nebyla asi sedm let. Viděla jsem jak ODS ztrácí přesvědčivost, jak se ideově vyprazdňuje. Viděla jsem, jak ji zastupují lidé, kteří jsou odtrženi od reality a jak ubývají srdcaři z vedení ODS na všech úrovních. To se nezmění za dva měsíce. Když se teď budeme tvářit, jakože je ODS plná nadšených přesvědčivých pravičáků s čistým srdcem a společným zájmem, akorát se nám lidi vysmějou. Kde by se tam tak najednou ti průzrační politici vzali? Ale ty výše uvedené čtyři body mi pomáhají se se všemi nahromaděnými negativy s čistým štítem srovnat.
A tak se ani nebudu tvářit, že mě nadchla naše volební kampaň. No, nenadchla. Ale ať si ji kritizují jiní, já to dělat nebudu. Nebudu ji ale ani hájit. Budu si dělat svou kampaň, ve které budu upozorňovat na věci, které považuju za důležité já. A měl by to tak udělat každý člen ODS. Přestat nadávat a začít něco dělat. Máme tradici, máme historii, máme dost dobrých věcí za sebou a před sebou máme budoucnost, kterou si utvoříme dnes, každý den ji tvoříme. A já chci, aby byla férová - tak lidem budu říkat férové věci. Chci, abychom měli poctivé politiky, tak je konkrétně budu propagovat. Chci, aby se ODS vrátila ke kořenům, tak o nich budu mluvit. A udělám vše proto, aby se tak skutečně stalo.
