Procházím nepříjemnou soukromou situací a potřebuji se občas "umrtvit" - vyhnat z hlavy nepříjemné myšlenky. Někdo volí různé patáky, někdo alkohol - já se uchyluji ke sledování televize. Pouštím si do hlavy pečlivě vybrané programy, které ve mně nebudou vyvolávat žádné otázky, nebudou ve mně prostřednictvím emocí jitřit aktuální duševní zranění. A ono to funguje! Televize umí člověka pořádně umrtvit!
Některé pořady lépe, některé hůře. Ideální jsou reality show. Takové Česko slovensko má talent vás úplně vtáhne. Je to tak napínavé. Soustředíte se na to, jak držíte některým soutěžícím palce a prostřednictvím jejich příběhů, zapomenete na ten svůj. Navíc jsem nikdy neměla žádné umělecké ambice, takže mi to nepřipomíná má selhání. Ale ještě lepší je americký X-Factor. Sleduju ho na televizi Joj a je to balzám na mé bolavé srdce. Ty příběhy jsou tak hezky zpracované...:-) Můžete se u toho tak krásně dojímat! A ještě jeden pořad vás spolehlivě odvede od vlastních trápení. Slovenská reality show Mama ožeň ma. Slováci snad vymysleli úplně nový formát. Povýšili ho sarkastickým a vtipným komentářem. Postavy typu "zamilovaný pumpár" nebo "romantický sbskár" (sbskár je pracovník bezpečnostní agentury) vás prostě dostanou... Najednou si připadáte tak krásně normální a v pohodě. Je to lepší jak jakékoliv antidepresivum. Jo, je to trochu zvrácené...
Jenže to má jeden háček. Já si to uvědomuju - používám televizi k výplachu mozku zcela záměrně. Ale co ti lidé, kteří se u televize prostě jen baví? Dochází jim, že se tím umrtvujou? A nejde jen o televizi. Někteří lidé jsou závislí třeba na čtení určitého typu knih. To taky funguje. Tolik žen čte knihy, kde všechno šťastně skončí! Tuto terapii používám taky:-) Nebo jiní zase čtou všechno o politice. Zaplavujou se informacema o všelijakých spiknutích a o tom, jak je všechno špatně. A jsou tím taky umrtveni.
Nejlepší by bylo ten přísun informací poněkud omezit. Vždyť to jsou jen dokola omílané variace. Každý si vybírá to svoje. Dnes to jde. Nemusíte si do hlavy pouštět to, co vás irituje. Tak levičáci čtou svoje, pravičáci zase svoje. Angažovaní mají svoje zdroje informací, anarchisté si svoji pravdu najdou taky na více místech. A tak si všichni žijeme ve svém světě a obluzujeme se iluzí, že všechno máme pod kontrolou a že naše názory a postoje jsou vycizelované a vyargumentované a jediné správné. Hlavně ne žádné nepříjemné otázky! Hlavně ne žádné nové a jiné úhly pohledu!
Kam to všechno spěje? Nepouštíme si do hlavy nepříjemné myšlenky, nepokoušíme se odpovědět na nepříjemné otázky. Nemusíme. A tím jak si každý mele to svoje, se tak nějak všichni ohlupujeme. Pořád jen mluvíme - to svoje. Nebo si do hlavy pouštíme kvanta informací - těch co s námi souzní. Ale kdy jste naposledy měli čas na to, jen tak sedět a přemýšlet? Sedět v tichu a analyzovat všechna ta kvanta informací? Pořád někde něco hraje - televize, rádio... Skoro to vypadá, že je to záměr. Hlavně nedovolit sám sobě, být sám se sebou a udělat si pořádek v hlavě.
A jak se to ještě projevuje? Skoro se nedá rozumně o ničem diskutovat. Lidi to už přestali umět. A to mě trochu děsí. Když se neumíme shodnout v nejbližším okruhu přátel, jak se pak může shodnout na něčem celá společnost? A taky se mi zdá, že je mezi lidmi strašně moc demagogie. To taky nebývalo... Že by to souviselo s tím, jak lidi hledají pořád chyby u druhých, jen ne u sebe? Asi...
Kdysi jsem díky nemoci objevila kouzlo procházek. Nikdo se mnou nechtěl chodit, tak jsem musela sama. A začalo mě to bavit. Získala jsem prostor na přemýšlení. A vymyslela jsem tolik věcí! Všechny pracovní problémy, soukromé, politické najednou začaly získávat příjemnější obrysy. Měla jsem čas na to, abych si všechno v hlavě probrala ze všech stran, úspěchy, neúspěchy... Co chci, co nechci, co znamenají všelijaké moje pocity - příjemné i nepříjemné.
A doporučuji to každému. Vypněte televizi, rádio a běžte sami na procházku - aspoň na hodinu. A nechte hlavou proudit všechny myšlenky. A když to bude ošklivé, tak si vylepšíte náladu pohledem okolo sebe. Je to nejlepší terapie, co znám:-) A třeba najdete odpověd na různé otázky. Jestli náhodou není něco špatně na tom, když všichni chtějí všechno. Nebo jestli náhodou se všude přítomná ochrana nevylučuje se svobodou... Kdo ví?
Ale nejspíš se pokračující dobrovolné ohlupování bude nadále prohlubovat... No nic, dnes mi začíná další nová reality show:-) Jedeme v tom všichni spolu...
