Slyšíme to ze všech stran - krize, deprese, rezignace... A to i v politice. Přiznávám, že i já jsem podlehla skepsi:-)) Jakoby nic nemělo cenu, jakobychom byli v pasti - nic nemá cenu měnit, vše je už předurčeno, dohodnuto... jak pošetilé... Ne, ne, vše máme ve svých rukou a krize je to nejlepší, co nás mohlo potkat!
Nejprve k politice. Ano, zdá se, že není úniku, že občan nemůže nic ovlivnit a jen hříčkou v rukou politiků. Je tak lehké tomuto pocitu se poddat - a řekněme si to na rovinu - je to alibistické. Vždycky se dá něco dělat. Já jsem se rozhodla skončit v ODS. Tentokrát už členské příspěvky nezaplatím. Je poctivé si přiznat, že moje možnosti v ODS byly prostě vyčerpány. Mám dost energie a zkušeností a znalostí, abych si mohla dovolit jimi takto mrhat a vyčerpávat se souboji, které nikam nevedou a ani nemohou vést. Nejen olomoucká ODS je totálně zapouzdřená a já nevidím žádnou reálnou možnost, jak tento stav změnit. Tedy jak ho mohu změnit já osobně - udělala jsem pro to maximum a byla jsem poražena na celé čáře (podrobnosti o mých soubojích viz.: http://politicka.sblog.cz/). Ale aspoň jsem to zkusila! Jistou nadějí pro mě jsou nové politické strany - jedna už je známa a začala fungovat, druhá se připravuje. Zajímám se o tyto procesy a myslím, že se aktivně do procesu vzniku nové pravicové strany zapojím - a už se na to moc těším! Nechci být pasivní, nechci jen tak proplouvat životem, chci ovlivňovat svůj život nejen zevnitř, ale i zvenčí. Chci být aktivním občanem... A doufám, že nás takových je víc!
A teď ke krizi v průmyslu. Je to sakra znát... Pracuju jako obchodní zástupce a není schůzky, na které by nedošlo ke stěžování, skuhrání, fňukání... Ale rozdílný je přístup firem. Někdo situaci vyhodnotí tak, že začne okřesávat náklady a šetřit i na halířových položkách - i za cenu zvýšení pozdějších nákladů. Jiný to chápe jako výzvu, posílí marketing a obchod, hledá nové trhy, nové projekty, nové zákazníky, hledá rezervy ve stávajícím systému. A to je správný přístup. Krize nás může posunout dál, po blahobytných letech, kdy se blahosklonně plýtvalo třeba na nesmyslných jakoby reklamních akcích, se budou muset firmy zmobilizovat, budeme muset všichni začít víc pracovat, víc přemýšlet, víc počítat. A to je dobře... Já dokonce volám - KONEČNĚ! Nedivte se mi, třetím rokem chodím do firem, bavím se s majiteli a jednateli většinou o marketingu, reklamě a bchodu. A někdy mi fakt zůstával rozum stát... Přiznejme si to, žili jsme si jako prasata v žitě a tohle nás snad trochu nakopne:-))
A co vláda? Abych se přiznala, moc situaci nesleduju - taky musím více zabrat v práci:-)) Ale rozhodně vím jedno - situace, kdy si v podnicích zaměstnavatelé dlouhodobě stěžují na to, že se lidem nechce dělat, je asi nenormální. Ale divit se nemůžeme. Proč by někdo za 10 tisíc čistého makal jako šroub a pracoval třeba na směny, když na podpoře a dávkách má víc? Je to normální? Aby nicneděláním člověk vydělal víc, než prací? A další postřeh - mnohé firmy propouštějí lidi jaksi preventivně. Prostě využívají atmosféry a konečně se rozhodly si udělat pořádek. Zbavují se flákačů, absentérů, věčně nemocných a potížistů. Fakt se jim nedivím a nechápu, proč to neudělali už dávno - zřejmě je k tomu nic nenutilo - no řekněte - není toto plýtvání?
Takže přátelé - krize může být i pozitivní. Záleží na úhlu pohledu. A já jsem se rozhodla krizi chápat jako impuls ke změně, k vyššímu nasazení, k lepší práci. A to je sakra pozitivní:-))
