Jak se beseduje o migraci , když to pořádá neziskovka - v jámě sluníčkářské

Diskuse ani konfrontace s názorovými oponenty se nebojíme. Proto jsme s kolegy z Bloku proti islámu v Olomouci vyrazili na besedu o migraci. Člověk má znát názory svých oponentů a doufali jsme, že třeba bude i diskuse. 

To jsme se ale přepočítali - diskuse nebyla. Dotazy se psaly na lístečky a moderátorka si sama vybírala, které položí. Tvrdila, že všechny byly zodpovězeny, ale my víme, že ne. Protože naše nezazněly. 

O co šlo? Nezisková organizace ARPOK, o.p.s. uspořádala panelovou diskusi na téma Migrace - co bude dál. Pozvali pár hostů:

• prof. Mgr. Jaroslav Miller, M.A., Ph.D. | rektor UP
• PhDr. Daniel Topinka, Ph.D. | kulturní antropologie, FF UP
• plk. Mgr. Jiří Musil, MBA | vedoucí územního odboru Olomouc
• Mgr. Tereza Malochová | nezisková organizace SOZE, bývalá zaměstnankyně
• zahraniční student UP | překlad do češtiny zajištěn

My jsme dorazili v plné síle do narvaného Divadla hudby. Samí mladí lidé - byli jsme nejstarší. To nás neodradilo a obsadili jsme první řadu. Celou besedu jsme byli konfrontováni s nesmírně naivními názory, které mají těžko oporu v realitě. Pan rektor je silně motivován vycházet předobře se zahraničními studenty, protože z 10% zahraničních studentů se chce dostat na 15%. Jak to říct slušně - chová se k nim velmi servilně, což jsme mohli pozorovat na živo. Hned na úvod besedy totiž zahraniční student oznámil, že včera se odehrál nějaký nebezpečný konflikt na jejich kolejích v Neředíně (část Olomouce). Sálem to soucitně zašumělo a pan rektor hned přispěchal s odsudkem - aniž by věděl, co se vlastně stalo. Na to zareagoval přítomný policista, který se pokoušel před besedou zjišťovat, o jaký konflikt šlo, ale policie o ničem neví. Klasická manipulace ze strany zahraničního studenta padla na úrodnou půdu - něco se stalo, nikdo neví co, ale všichni to odsoudí a hned mají další důkaz-nedůkaz xenofobnosti české společnosti.

A jedem dál - kulturní antropolog několikrát zopakoval, jak je migrace perfektní téma ke zkoumání a jak ho to téma baví. A že nechápe, proč se najednou lidé o to téma tak zajímají - vždyť je to běžná věc! Moderátorka bryskně vyzve studenta, aby popsal svůj tklivý příběh. No - jak se to vezme. Student se narodil v Británii a popisuje, jak jeho rodina vlastní restaurace po celém světě a v jednu chvíli se rozhodli zakotvit v Londýně, kde je to daleko lepší než u nás, protože tam lidé lépe chápou výhody multi-kulti a mají větší respekt k jiným kulturám. Tento student u nás studuje pátým rokem a neumí ani slovo česky...

Slečna z neziskovky je jednoznačně na straně uprchlíků - podle jejich slov to žádní nelegální migranti nejsou, protože prostě prchají a to mohou klidně překračovat hranice, jak se jim zlíbí. Je pohoršena tím, že je u nás uprchlíků tak málo. Vyčítá české vládě fakt, že k nám nikdo nechce. Na vině je xenofobní společnost a špatné podmínky v detenčních centrech. Ale naše skvělé neziskovky by věděly jak na to! Jen kdyby jim to vláda dovolila - to byste viděli, kolik uprchlíků by sem dokázali nalákat! V těchto neziskovkách jsou velcí odborníci, kteří pracují s migranty dlouhodobě a ví, co je trápí a co potřebují.

Okamžitě ji doplňuje pan rektor, který mluví ze srdce a upřímně o tom, jak migranty potřebujeme - vždyť kdo nás bude za pár let živit! My se prostě bez nich neobejdeme. On to ví, protože na Univerzitě Palackého dělá vše proto, aby rostl podíl zahraničních studentů a také podíl zahraničních zaměstnanců. Na některých pracovištích zahraniční zaměstnanci dokonce dominují!

Při těchto slovech se nám už nedaří držet dekorum a nevěřícně se smějeme. Zvláště při slovech o nutnosti osvěty, která by k nám migranty nalákala, někteří z nás dávají najevo údiv docela očividně.

Ale pokračujeme dál. Pan antropolog neustále srovnává dnešní migrační vlny s Chicagem, které je pověstné silnou českou komunitou. Nakonec nás oblažuje důležitou myšlenkou, že řešením nejsou ploty. Pan rektor ho doplňuje, že by asi bylo vhodné vymyslet něco jako Marshallův plán pro postižené země. 

Nakonec se řešily aktivity, které nás seznámí s lidmi z jiných kultur prostřednictvím kulturních večerů, kde se budou vařit cizokrajná jídla.

Pan policista se do debaty zapojoval, ale ke konci se raději nevyjadřoval. Po zodpovězení posledního dotazu se zvedáme a odcházíme a stále nevěřícně kroutíme hlavamI. Přepadá nás beznaděj - tohle má být budoucnost naší země? Než nějaká budoucnost nastane, žádná naše země tu už nebude. Člověk by asi na takové akce neměl chodit. To je debata, kde se člověk něco dozví? Všichni se kroutili jak hadi, aby náhodou neřekli něco, co by se dalo použít proti nim. Jen nikoho nenaštvat. Jen neříct nic jednoznačného. Vlastně to byla dost velká nuda.

Stojíme venku, když k nám přichází pan policista. Oslovuje mě s tím, že nás zahraniční student označil jako ty, s kterými má konflikt. Tak to je vrchol - v životě jsme ho neviděli! V hospodě si ještě kontrolujeme fotky z napadení našeho petičního stánku, ale nenašli jsme ho tam. Byl pro nás novou tváří. Panu policistovi sdělujeme, že my jsme ti, které zahraniční studenti napadli u petičního stánku a že problémy s napadáním máme spíš my, protože já osobně jsem vystavena stále výhrůžkám a kyberšikaně. Tak se domlouváme, že můžu kdykoliv zajít na služebnu a podat trestní oznámení...

Ale vidíte to - stačí neprojevovat nadšený souhlas a už jsme byli označeni a oznámeni policii. Hezky se ti naši úžasní zahraniční studenti chovají - za servilního souhlasu rektora. Cítí se hodně silní v kramflecích - bodejť by ne, když celé auditorium bylo na straně migrantů. A bylo jim úplně jedno, že migranti, kteří mají pár restaurací v Londýně a jinde ve světě, typickými uprchlíky nejsou ani náhodou. Stačí se za uprchlíka označit a už vám naši sluníčkáři projevují pochopení a soucit. Nedivme se, že chtějí víc a víc... Pěkné časy nás čekají..