Londýn a muzea, která musíte vidět
Navenek to tak nevypadá, tmavá pecka uprostřed podobně nehostinné londýnské City, ale uvnitř je to jiná planeta. Tohle muzeum mám asi nejradši.
Angličani mají všelijaká specifika, jedním z nich je, že mají muzea prakticky všeho - od těch malých a kapku obskurních, jako třeba muzeum zahradnictví nebo dějin krajkářství (nebojte, ani do jednoho vás nepotáhnu :)) až po ta velebná skladiště pozůstatků všech možných civilizací, jako je třeba slavné British Museum, do nějž byste se museli tak na týden nastěhovat, abyste si udělali jakýs takýs obrázek o jeho obsahu. A dobrá zpráva je, že to klidně můžete udělat :) Největší a nejzajímavější londýnská muzea - a týká se to i některých špičkových galerií - jsou koncipována jako služba lidu a vstup do nich je zadarmo.
Za prachy jsou naopak slavné kostely (?!) a samozřejmě muzea soukromá, takže pokud toužíte vyfotit se s voskovým Elvisem, připravte si pro Madame Tussaud aspoň patnáct liber - ovšem ubezpečuju vás, že daleko lepší a neskonale zábavnější bude navštívit třeba Museum of London, kde se můžete natáhnout u ohniště ve středověké chatrči, Imperial War Museum, kde se vyblbnete v zákopech z první světové války - a pokud tak toužíte po slavných ksichtech, vyražte na ně třeba do Národní galerie portrétů. Za těch uspořených patnáct liber si pak můžete pořídit třeba veselou opici hned v typické hospůdce naproti zmíněné galerii, kde u se u pinty místního hořkého (ještě předloni za bratru necelé dvě libry) báječně hodnotí kulturní zážitky. Po voskových panďulácích už pak ani nevzdechnete.
Co potěší v první řadě a co je pro nás hlavní lekce, je právě ta "interaktivita" - zní to jako blbá fráze, ale je to tak. Exponáty s popiskou za vitrínou jeden za druhým zdaleka nefungují tak, než když je někde zapojí do přirozených celků, dodají k tomu nějaké opičky (třeba zvukové pozadí) a vybaví je okolím, na než můžete makat a kde se cítíte součástí. Lidi potom ta historie baví daleko víc a muzeum není jenom obří vetešnictví.
Tady vám nabízím takový osobní žebříček:
Pro mě jednoznačně No. 1. Uprostřed nejstarší, leč dnes jedné z nejmodernějších londýnských částí, slavné City neboli "Míle čtvereční". Tady to baví i vysloveně "nemuzejní" typy a dokonce i dětské výpravy, jež jsem tam párkrát potkal, vypadaly zaujatě.
Je to přesně ten typ muzea moderního střihu. Zaměřeno na dějiny Londýna, respektive dané oblasti, obsahuje a ukazuje spoustu exponátů úctyhodného stáří i hodnoty, ale snaží se v první řadě přiblížit běžný život lidí různých dob. Školy, víru, rodinný život nebo třeba dobovou kuchyni - a tak se procházíte modelem římské vily nebo uličkou tržiště, cestou pročítáte panely, sledujete různé animace na monitorech, sylšíte předčítaný záznam z kronik z doby saského vpádu a už jste v ranném středověku - jenomže namísto čučení za špagátem tu máte model chatrče z této doby v "životní" velikosti, kde se můžete natáhnout na primitivní lože a zadumat se, jak to tenkrát asi bylo.
Tímhle stylem to jde dál, nejvíc jsou lidi nadšení asi z viktoriánské uličky, kde nakouknete k holiči, do výčepu, cukrárny či hračkárny... paráda. Všelijakými kukátky pak sledujete ve smyčce nejstarší filmové záznamy Londýna, kde se po Strandu a Charring Cross road prohánějí drožky, auta i omnibusy, koňská varianta autobusů, ovšem už tenkrát jak jinak než ve variantě double-decker, tedy variantě patrové (ostatně už koncem devatenáctého století premiér Gladstone tvrdil, že Londýn nejlépe poznáte ze střechy omnibusu, a platí to doteď).
Dvě obrovská děla před vchodem imperiálního muzea války nemíří na Francii, jak by si člověk troufnul tipnout, ale na okýnko od hajzlíku jednoho z protějších domků, jak se nám podařilo zjistit pečlivým vyměřováním. Muzeum stojí na jižním břehu řeky, což je kraj nezajímavý a nehostinný (s tímto dojmem ovšem úspěšně bojuje řada tradičních hospůdek, které kupodivu najdete i zde), ale stejně se sem vyplatí zajet.
Ohromná zkušenost. Samozřejmě řada klasických exponátů, všude možně visí letadla, postávají tanky, zkrátka co se tak od válečného muzea čeká; ale i tady platí, že řadu věcí na sebe můžete nechat zapůsobit přímo - vlézt do některých z vozidel, zkusit si klaustrofobické peklo lůžek v ponorce, a co zabere nejvíc - když si projdete zákopy z první války, kde smrdí bahno a je slyšet palba. No a samozřejmě spoustu, spoustu věcí dalších, jako třeba děsivě působivou expozici věnovanou holokaustu.
Přiznám se, že sem mě nejvíc lákalo samo prostředí, kde se námořní muzeum nachází - je to impozantní a krásná budova v překrásném parku, kam se ovšem o víkendech nahrne polovina Londýna piknikovat, takže to chce spíš všední dny. Dostanete se sem několika způsoby a nejlépe je využít cestu úzkokolejnou trasou DLR, jež navazuje na běžné metro, proveze vás Canary Wharf, nejmodernější částí Londýna, kde si přijdete trochu jako ve sci-fi, a vyplivne vás nakonec ve starobylém malebném městečku Greenwich. To je samo o sobě dostatečným důvodem k tomu, udělat si sem vejlet; jenom věčná škoda, že zdejší lákadlo, slavná loď Cutty Sark (jeden z posledních plachetních a sakra rychlých čajových kliprů) nedávno lehla popelem.
V parku můžete rovnou k muzeu, nebo vylézt na kopec ke královské observatoři, kde si seřídíte hodinky podle nejpřesnějšího ze všech časů a rozkročíte se tak, že budete jednou nohou na polokouli východní a druhou - překvapivě - na západní :) Stojí tu i původní camera obscura, pradávný průkopník cesty, po níž se nakonec došlo až k foťáku.
Muzeum samo je už spíše takové to muzeum, jak jsme zvyklí, ale exponáty jsou tu parádní a jejich nejobdivovanějším klenotem je uniforma admirála Nelsona, kterou měl na sobě v den bitvy u Trafalgaru - je na ní dobře vidět průstřel, který geniálního vojevůdce, národem uctívaného hrdinu a ženami milovaného šviháka převedl na onen svět.
Tak, pro dnešek konec. Záměrně jsem vynechal British Museum a další slavné instituce (a všechny ty úžasné galerie: National Gallery, National Portrait Gallery, nebo světově proslulou Tate Modern...), protože tam se podíváte nejspíš tak jako tak, bez toho Londýn absolvovat nelze. A i tam platí, že tam můžete zamířit jako vybavený turista (což byste měli, protože Londýn, navzdory pověsti, není nijak extra "drahé" město") i jako námezdní síla bez krejcaru v kapse, pokud se vydáte do Londýna hledat práci a nemáte zprvu zrovna na rozhazování. Tuhle možnost jsem kdysi využil i já a do teď děkuju britským daňovým poplatníkům, že se uvolili obrovskou část kultury a historie zpřístupnit "for free". S nadšením jsem se tam pak vracel už v časech zaopatřenějších a ještě později i jako typický turista. Pořád je na co koukat.
A co mě nadchlo nejvíc - že lze historii zpřístupnit i jinak než jako vycpanou zdechlinu za vitrínou a s popiskem. Lidi si ji pak snáz zapamatují a to je něco, co znamená pro zdraví národa hodně.
Lépe se pak taky chápe stará jasná věc, že lidi jsou pořád stejní, mění se jenom kulisa.
A to se týká i londýnské dopravy, která představuje stále stejný mumraj jako na tomhle filmu z r. 1903 :)
Robert J. Hřebíček
Středověk a mýtus o ploché Zemi
Mezi oblíbené pověsti o středověku patří ta, že věřil na placatou Zemi. Středověk přitom nikdy nepochyboval, že je země kulatá, dokonce znal i její celkem přesné rozměry. Dnes tedy zajímavost k vědění a nevědění našich předků.
Robert J. Hřebíček
NASA, astrologové a „opravený zvěrokruh“
Poslední dobou se objevuje tvrzení, že prý „NASA opravila zvěrokruh“ a tím znemožnila astrologii. Bohužel, většina komentářů, které se téma pokoušely vysvětlit, v tom nasekala ještě větší zmatek. Pojďme si udělat jasno.
Robert J. Hřebíček
Miloš Zeman, svíce jasná?
Již řadu dní zuří bouře. Intelekty všech intelektuálů pracují na plné obrátky, dobro všech dobrodějů je ve zbrani, pohoršení teče proudem ulicemi. Jo a petice, nezapomeňme na petice!
Robert J. Hřebíček
Sisyfos a případ utajené bible (neveselý portrét českého skeptika)
Prošel jsem si facebookové stránky Českého klubu skeptiků Sisyfos a nestačil jsem se divit. Pojďme se podívat, jak podle českých skeptiků vypadá kritické myšlení. Řeč bude též o původu bible, tajemných evangeliích a placaté Zemi.
Robert J. Hřebíček
O hříšné policii, muslimských bratřích a jednom špatném teologovi
"Necitlivý zásah české policie proti našim bratřím a sestrám muslimům v čase modlitby byl nepochybně hřích," uvedl Tomáš Halík. Pojďme se podívat na to, jak je v téhle větě všechno špatně - a to i z hlediska křesťanské věrouky.
| Další články autora |
Zemřela Zdena Mašínová, dcera legionáře a perzekvovaná sestra uprchlých odbojářů
Ve věku 92 let zemřela Zdena Mašínová, jejíž bratři za totality utekli ozbrojení na Západ. Čelila...
Po deštích se lesy plní houbami. Tady mají Pražané největší šanci na plný košík
Počasí posledních dnů jako by si čeští houbaři sami vymodlili. Kombinace vydatných dešťů a...
Pražská muzejní noc 2026: Na Florenci se chystá videomapping zdarma, zahraje i Lake Malawi
Více než 60 muzeí, galerií a dalších kulturních institucí otevře své brány netradičně v nočních...
Mačkáte v MHD tlačítka správně? ROPID vysvětlil, jak dávat znamení bez zmatků
Kdo někdy nervózně mačkal tlačítko v tramvaji pětkrát za sebou nebo hledal ten správný čudlík, není...
Z elektrokola se za pár tisíc stane raketa. Policie na přečipované stroje nestačí
Mnozí prodejci elektrokol na webech nepřímo vybízejí zákazníky k porušování pravidel. Lákají na...
Cimrmanovskou jízdu bičoval hustý liják, cyklisty vítal v cíli Zdeněk Svěrák
Ani hustý déšť neodradil přes sedmdesát cyklistů na historických kolech, kteří v sobotu vyrazili na...
Zvýšení výroby a nový letoun. Kunovický výrobce slaví 90 let a má velké plány
Kunovický výrobce letounů Aircraft Industries slaví 90 let od svého založení. Největší český...
Pop-up akce od Hisense s motivem RGB rozzářila novou dominantu FIFA World Cup 2026™

Prodej obchodního prostoru 44 m2, Ostrava
30. dubna, Ostrava - Moravská Ostrava
2 199 000 Kč
- Počet článků 137
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4087x



















