Arogance v umění nebo umění arogance?

Chvíli to přijde neuvěřitelné, ale nakonec to možná rozumu přijde spíše líto. Člověk se zkrátka musí smířit s tím, že arogance a zbytečná a hloupá egomasturbace provází lidi všemi obory.

Za život se poznáme s různými lidmi a já jsem rád, že jsem mohl poznat zajímavé lidi z mé bohémské krevní skupiny a lidi umělecky založené, myslící a žijící. Často jsou pro mne svěžím vánkem ve vichru splašeného života. Bohužel jsou i výjimky a o to smutnější, pokud jsou tou výjimkou lidé ve svém oboru známí, a snad i uznávaní, a to i mimo svou domovinu.

Opravdu pak jen těžko chápu takovéhoto člověka, když haní díla jiného, třeba ne tolik známého či technicky zdatného autora. O amatérských umělcích ani nemluvě, neb u těch by snad neuznal ani jejich existenci. A co víc, jakoukoliv snahu o umění a jeho podporu ve vodách běžného života je mu potěchou shazovat a podrobovat své arogantní povýšenosti. Jak smutná jedna z tváří umění, které je pro mne naopak převážně potěchou a známkou lidské osobitosti, ať už je v jakékoliv formě a podobě. A kdy jakoukoliv snahu o tvůrčí činnost, je-li z vnitřní potřeby a radosti vítám. A jde-li o jedince v mém oboru slabšího, rozhodně nehaním z pocitu patentu pravdy mé vlastní, neb tato pravda se může ukázat omylem.

Už jsem se s tímto několikrát setkal, a přesto mě dnešní další zkušenost opět trochu srolovala bránici a rozvibrovala hypofýzu, ač se netýkala přímo mé osoby. Jmenovat samozřejmě nebudu, nicméně mě tento člověk osobně utvrdil v tom, co mi o něm intuice napověděla již kdysi. Nicméně i tak mu přeji, ať se mu v tvorbě a životě daří a jen doufám, že svou aroganci nebude přenášet svými díly i do míst a lidí se kterými budou sdílet prostor.