Citát, který jsem použil do titulku, zazněl v talk show Švandova divadla Scénické rozhovory. Pronesl jej tehdy JUDr. Otakar Motejl, advokát, soudce, bývalý ministr spravedlnosti a historicky první český ombudsman. Jeho nebývale upřímné a sebeironické odpovědi dnes ještě naléhavěji kontrastují s tím, co do éteru už několik let vypouští politická reprezentace našeho státu.
JUDr. Otakar Motejl ve Švandově divadle. (2006)archiv Švandova divadla
Během rozhovoru jsme se dotkli několika témat. Například proč byl raději advokátem než soudcem, jaké obtíže přináší funkce ombudsmana, proč na sebe vzal v roce 1998 nevděčnou roli ministra spravedlnosti nebo jak blbé nápady plní vládní aparát téměř na počkání, zatímco prosadit opravdu potřebné věci lze jen s obtížemi. A došlo i na velmi osobní téma, které bylo pro Otakara Motejla velmi živé a bolavé. Nevěděl jsem, jak hluboko se dostaneme, když se ho zeptám, na koho se v nejtěžších chvílích obrací ombudsman. S ohledem na povahu odpovědi jsem se rozhodl zařadit do sestřihu až její druhou část. Neobvyklé upřímnosti jsme se všichni v sále dočkali i po otázce, zda má na svém kontě případ či případy, kdy si jako soudce nebyl jist, zda rozhodl správně.
Jak známo, Otakar Motejl byl silný kuřák. Nosil u sebe kapesní popelník, vlastně spíš popelníček; to pro případ, že by si potřeboval zakouřit i v místech, kde se kouřit nesmí. Tento zákaz často porušoval a mně tím byl, přiznávám, velice sympatický. Před začátkem našeho rozhovoru jsme mu nabídli, že si může zapálit i během těch devadesáti minut na jevišti. Ostatně, nebyl by první, Jiří Bartoška tuto nabídku bez rozpaků přijal. Jenomže pan doktor tehdy odmítl. Po hodině a půl, aniž by se podíval na hodinky, přesně věděl, že už se blížíme do finále, protože právě těch devadesát minut bylo maximum, které bez cigarety vydržel. O jeho kuřácké vášni píšu záměrně, kvůli vyváženosti. Aby zde zaznělo i něco, co by z něj nedělalo monstrum počestnosti.
Náš rozhovor proběhl 11. října 2006. Pozvali jsme jej v době, kdy mu pomalu končilo první ombudsmanské období a on přemýšlel, zda bude usilovat o tuto funkci podruhé. Osobně si velice považuji, že Otakar Motejl naše pozvání do Scénických rozhovorů tehdy přijal, a to přes velkou vytíženost. Ten den se právě vrátil z Brna po velice náročném týdnu.
Osobně beru tento sestřih jako svou vzpomínku na osobnost, která by se v dnešních dnech skvěle jímala na seznamu kandidátů na českého prezidenta.
