Vzdělání nebo trh práce?

Sotva odeznívající poprask kolem Jidáše Iškariotského nám ukázal, že v něčem máme pěkný zmatek - anebo se prostě neshodujeme. Totiž jestli je vzdělání to, co nás připravuje na dobrý job, nebo je za tím ještě něco jiného.

Jeden kamarád vysvětluje, že je úplně zbytečné, aby děti chodily do školy, protože číst a psát se stejně naučí na Facebooku, počítat v rozsahu, který budou potřebovat, se naučí, jakmile ta potřeba vyvstane, k úspěchu v kariéře nebo obchodu je vzdělání vlastně úplně k ničemu, akorát nás obírá o čas.

A z určitého pohledu má pravdu. Vědomost, kdo byl Karel IV. ještě nikomu nepomohla k lepšímu platu, založení firmy nebo tak něco. Prostě školy zrušme, a kdo o to mermomocí bude stát, může děti posílat do nějakých soukromých, neb ve finále stejně budou levnější než ty "státní".

Jde-li o cenu vzdělání, není navíc tak daleko od pravdy. Státem řízený vzdělávací systém není právě efektivní.

Jenže vzdělání má rozměry, který daleko přesahuje přípravu na trh práce. Stejně jako se katastrofálně plete ministr školství, který si myslí, že bychom měli ve školách vycvičit víc vyučených dělníků a omezit všeobecné vzdělání, protože trh práce žádá dělníky do montoven. Pravda je dokonce přesně obrácená.

To, že lidé získají nějaké vzdělání má jen velmi sekundární smysl v tom, že je připraví na "trh práce". Samotný ten pojem je vadný, protože v duchu marxismu redukuje lidi na jakési abstraktní ekonomické jednotky umístitelné někam, kde budou dobře sloužit imaginární společnosti. K čertu se sociálním inženýrstvím ohánějícím se trhem práce. Mimo jiné proto, že se vší úctou nemáme nejmenší tušení, jak ten trh práce bude vypadat, až naše dnešní děti budou jednou nastupovat do svého prvního zaměstnání nebo rozjíždět první podnikatelský projekt.

To nejlepší, co pro ně v tohle ohledu můžeme udělat, je dát jim dostatečně komplexní širokozáběrové všeobecné vzdělání. A nadchnout je pro trvalý celoživotní rozvoj. Protože je tím jednak posuneme na určitou úroveň uvažování a jednak je vybavíme schopností přizpůsobovat se situaci, být flexibilní. Že možná nebudou disponovat potřebnými znalostmi pro svůj konkrétní obor? To je víceméně jisté. Jedna z mála jistot, které máme, že budou muset být flexibilní a budou se muset celoživotně učit nové a nové věci. Uč se a inovuj... nebo zemři! Zní to tvrdě, ale tohle je jistota. Nejsou jí úzce vymezené specializace neschopné přizpůsobení.

A to je první nečekaný smysl školního vzdělání: Vycvičit své přemýšlení, naučit se zvládat práci v časovém stresu, naučit se přizpůsobovat situaci, kooperovat, řešit úkoly, řešit konflikty, naučit se komunikovat a pracovat s lidmi, kteří jsou úplně jiní, možná jsou i z úplně jiných sociálních vrstev. Protože tak to v životě je. Můžeme se hádat o tom, jestli to dnešní škola podporuje dobře nebo špatně (jako že můj názor je, že ten současný model vzdělávání selhává), ale školní vzdělání prostě potřebujeme a není nahraditelné.

Ale je ještě jeden důvod, proč školu potřebujeme a proč tam kupodivu potřebujeme i toho Karla IV. Vědomosti, se kterými se ve škole setkáváme, mají totiž daleko hlubší rozměr než to, že jsou nositelem informace. Ony jsou ve skutečnosti jazykem. Pomáhají nám vytvářet způsob, jak vnímáme svět a jak spolu komunikujeme. Pokud bychom vyřadili tohle zdánlivě neužitečné vzdělání, ztratili bychom schopnost vzájemné komunikace, a to možná ještě více, než kdybychom přišli o společný jazyk v lingvistickém smyslu.

Vzdělání, včetně příběhů a onoho "metajazyka" je to, co tvoří naši civilizaci. Pokud bychom na tyhle funkci rezignovali a omezili smysl vzdělání na přípravu pro trh práce, dostaneme se na roveň rudé Číně v období Velké kulturní revoluce a pokud bychom v tom chvíli setrvali, bylo by to totéž, jako spáchat hromadnou civilizační sebevraždu.

Všechny děti tedy potřebují školní vzdělání a potřebují tam i věci, které jim k práci zdánlivě nikdy k ničemu nebudou. A čím později přijde specializace, tím pro ně lépe.