Po igelitkách toaleťák a po něm poslanci

Moudrá EU učinila další důležité rozhodnutí: Zakáže 80% igelitek. Neberme to prosím na lehkou váhu coby banalitu, poslance k tomuto rozhodnutí vedla tříletá analytická studie zpracovaná odborným mezinárodním týmem.

Ve studii se prokázalo, že igelitky s tloušťkou nad 5 mikrometrů jsou významnou hrozbou pro obyvatele EU, protože vedou ke konzumnímu stylu života a lidé v supermarketech nakupují významně víc, než kolik jsou schopni odnést. Zákaz igelitek směřuje tedy byť širokým obloukem, ale přece, k boji s konzumní společností a obezitou obyvatel.

Až úřady zatočí s igelitkami, dojde k zákazu výroby toaletního papíru, protože jím lidé plýtvají, nerecyklují a prostě ho vyhazují. Na jednoho obyvatele tak podle jiné studie jiného mezinárodního expertního týmu spotřebujeme 130 kg toaletního papíru za rok. Tedy v rámci EU ročně 78 milionů tun! A nekontrolovaně mizí ...v netříděném odpadu. Proto byl přijatý akční plán, který počítá s tím, že do roku 2016 dojde ke snížení této spotřeby o 20%, do roku 2018 od 30% a do konce roku 2030 pak bude toto plýtvání směrnicí Rady Evropy zakázáno úplně.

Je dobře, že se nejvyšší zákonodárné orgány EU, tedy státu s nějakými 600 miliony obyvatel, zabývá věcmi důležitými a pro život občanů zásadními, a banalitami jakými jsou hrozba odpojení plynovodu z Ruska, přelety ruských stíhaček s výzbrojí na hranici vzdušného prostoru členských zemí, 600.000 imigrantů, kteří v severní Africe čekají na příhodné počasí, aby mohli vyrazit směrem k Itálii, předlužení části členských zemí a další okrajové pseudoproblémy se nenechají vyrušit. 

Stát, a mezinárodní společenství zvláště, tu nejsou od toho, aby se starali o bezpečnost vlastních občanů, o vymahatelnost práva, už vůbec není jejich smyslem hájení svobody svých občanů. Jsou tu od regulace křivosti okurek, používání igelitek, dotování solární energie, redukce spotřeby toaletního papíru. Svůj k svému. Jsem hrdý na to, že mohu přispět na plat 8.000 EUR (nepočítám další výlohy) našich 21 a celkových evropských několika stovek poslanců této moudré a potřebné instituce, která dělá tuto náročnou a odpovědnou práci.

Naplňují mě pouze obavy z toho, že část nezodpovědných zákonodárců a kandidátů na budoucí zákonodárce navrhuje k projednání zákon na postupné snižování počtu europoslanců. Do konce roku 2026 by v takovém případě jejich počet měl poklesnout o 80%. Podle jedné neověřené a samozvané analýzy má být úspora exponenciální funkcí úbytku počtu poslanců. Tomu samozřejmě nelze věřit. Tím by bylo ohroženo projednávání dalších směrnic a spotřeba igelitek, žárovek a toaletního papíru by začala probíhat chaoticky, čehož bych se nerad dožil.