Osvobození nebo obsazení?

Celé desítky let jsme měli jasné paradigma: Za druhé války nás okupoval Hitler až přišli sověti a osvobodili nás. Kdo byl hodný a kdo zlý bylo vždy jasné a zřetelné. Třeba už jde o dost starou historii, abychom se uměli povznést a zkusit věci hodnotit racionálně.

Přišli nás sověti opravdu osvobodit? Tedy, nezpochybňuji fakt, že za nacistické okupace to pro nás bylo mnohem horší než za bolševické, ale opravdu jen zkusme odpovědět přesně na tu otázku, kterou jsem položil.

Pro někoho šokující bude totiž odpověď, že ne. Sověti bojovali s nacisty. V zájmu vlastního přežití je potřebovali nejen vytěsnit za vlastní hranice, z mnoha důvodů je potřebovali zničit. Primární cíl byl zničit hitlerovský režim. K tomu bylo třeba dojít do Berlína. Polsko a Československo bylo cestou. A pořadí priorit také chápeme při pohledu, kudy šel hlavní směr vojenského tažení. Přímo na Berlín. Úplně nás minul. Likvidace nacistů v Československu byla z pohledu sovětů epilogem války.

Do jaké míry nám sověti, tedy jejich politické špičky, chtěli pomoci? Na to je velmi snadná odpověď. Než Hitler napadl Sovětský svaz, měly spolu ty dvě země dokonce smlouvu o rozdělení sfér vlivu. To, že Československo bude okupováno Německem, bylo její součástí. Dokud Hitler neútočil na Sovětský svaz, všechno, co se dělo u nás, bylo stalinskému vedení SSSR lhostejné. Respektive vítané. Hitlerovo řádění ve Střední Evropě vytvářelo pro Stalina dobrou mlhu k tomu, aby on mohl řádit na evropském východě. V mezidobí mezi Mnichovem a napadením SSSR, tedy mezi 30.9.1938 až 22.6.1941 podnikl Stalin víc agresívních vpádů než Hitler, jeho režim překonával Hitlera i v rozsahu a krutosti hromadného vraždění v podrobených zemích. Polsko nezničil Hitler. Rozebrali si ho Hitler se Stalinem společně. A katyňský masakr není dílem nácků, ale sovětů. Stalinovi nepřekážel Hitler, dokonce ani jím rozpoutané šoa. Stalin byl do věci vtažen nedobrovolně až v momentě kdy Hitler smluvu porušil a napadl Sovětský svaz.

Už jen ta dvě data by nás měla trochu vracet do reality ze snahy o černobílé vidění agresora versus osvoboditele. Ano, skoro tři roky po vpádu nácků k nám jsme byli celému světu víceméně ukradeni a nikdo nepodnikl víceméně nic, aby nám pomohl. V roce 1938 nám byli ochotni a reálně schopni pomoci pouze Rumuni a Srbové - pacifikací Maďarů. Což možná není od věci si uvědomit. Nikdo jiný.

V letech 1941 až 1945 se dvě velké bestie porvaly mezi sebou. Stalin naštěstí stál na stejné straně válčiště jako obhájci demokracie a spolu s nimi zvítězil.

Sekundárně několik zemí zbavil nácků - a sám ty země zabral. Všimněte si z rétoriky, která dodnes zní z Ruska, že nikdy ani na okamžik neuvažoval o tom, že to byla pomoc přátelská nebo dokonce nezištná. Bral to tak, že šlo právoplatnou okupaci nových území. Že ona okupace byla správná a sověti tím, že porazili Hitlera, získali oprávnění dobyté země obsadit. To, čemu my jsme si zvykli říkat osvobození, bylo "osvoboditeli" vždy vnímáno jako "dobytí". Vyhnali Hitlera, tedy jim to tu právoplatně patří.

Představa, že sověti přijeli do Československa proto, aby ho osvobodili, je zcela mylná. Vychází z dodatečně vytvořené interpretace událostí, jejichž aktéři se v daném okamžiku řídili zcela odlišnými motivacemí. Kdyby jim skutečně šlo o naše osvobození od nacistů, nebránili by Američanům čekajícím několik dní v Plzni v postupu na Prahu, a všichni, kdo padli během pražského povstání, padnout nemuseli. Včetně sovětských vojáků. Skutečně, sovětští vojáci padlí v květnu 1945 v Praze nepadli proto, aby osvobodili Prahu, ale proto, aby Prahu nemohli osvobodit Američané, resp. proto, aby Prahu mohl obsadit Stalin. Kdyby nešlo o tuto mocenskou hru, válka unás mohla skončit 7. května.

Ano, za nadvlády Stalinem řízených komunistů se tu vraždilo méně a Stalin nebyl duševně nemocný nevyzpytatelný šílenec jako Hitler. Ale z jeho strany nikdy nešlo o akt "osvobození". Šlo o nahrazení německé okupace okupací ruskou, přičemž tento akt vnímali Rusové - a mnozí dodnes vnímají - jako akt legitimní.

Tato okupace skončila až odchodem sovětských vojsk v roce 1991. K nevoli bolševiků a moskevských politických elit, které až na krátké období prezidentování Jelcina evidentně nikdy zcela nevzdaly představu, že "by se to mělo vrátit".

Že právě znevažuju památku padlých? Vůbec ne. Mám absolutní respekt a úctu ke všem padlým, kteří položili život při boji proti náckům či jiné totalitě. Ale i kvůli nim je správné pojmenovat věci pravými jmény. Při vyhánění nácků z Československa zdaleka neumírali jen Rusové. Vždy bychom si měli připomenout Čechoslováky, stejně jako volyňské Čechy a další krajany, kteří se války účastnili na obou frontách nebo v domácím odboji. V řadách sovětské armády bojovali příslušníci všech národů sovětského impéria. Dnes to mnohé překvapí, ale bojovalo u nás a za nás překvapivě mnoho Rumunů. V rámci toho jednoduchého černobílého vidění je pro nás navíc obtížné připustit, že řada vojáků Wehrmachtu nebyli žádní náckové, že tam bojovali prostě proto, že museli. Samozřejmě nelituju smrti žádných agresorů mezi které ovšem patřili jak esesáci, hitlerjugend, fanatických nácků v řadách Wehrmachtu… stejně ovšem jako rudých komisařů a bývalých čekistů. Jestli tedy chceme uctít pietu padlých, měli bychom přestat řešit v jakém kabátě umírali nebo jakou řečí mluvili. Ti všichni umřeli proto, že Hitler se Stalinem, potažmo socialisté nacionální se socialisty internacionálními, se servali o rozdělení moci.

Je zcela pomýlené oslavovat vítězství Sovětského svazu na hitlerovským Německem. Ne proto, že by sověti z té války nevzešli neuvěřitelně posíleni. Ani ne proto, že bych si neuvědomoval jejich podíl na vítězství nad nacismem. Ano, samotný západ by to bez sovětů nezvládl. Ale zaprvé proto, že proti němu nebojovali sami a kdyby neměli spojence, nikdy by nevyhráli. A především proto, že vítězství Stalinovy klaky není nic, co by se slušelo oslavovat. Sověti nebyli představitelem dobra. Válka druhá světová plynule přešla ve válku studenou, Sovětští bolševici se nezaslouží o nic větší sympatie než němečtí náckové.

Jestli chceme slavit "spojenecké vítězství na nacismem", ano, to je jiná. I když raději bych oslavoval to, že jsme schopni spolu dnes žít a komunikovat napříč někdejšími mocenskými tábory.  Ale pro mě je nepřijatelné, aby ho dnešní ruský režim zkroutil tak, že šlo o vítezství Rusů nad Němci. Nebyl by hloupější výklad oněch událostí. Snad jen iluze, že hodní komunisté nás osvobodili od zlých nacistů.