Mediální masakr

V našem mediálním prostoru, a myslím jím hlavně internet, i když nejen ten, se odehrává přelomová bitva, jejíž důsledky budou mnohem větší, než většina lidí v tuhle chvíli dohlédne.

Typická situace vypadá asi takhle: Kdosi na sociálních sítích nasdílí odkaz na článek jakéhosi zpravodajského serveru. Článek přečtete a uděláte si názor. Ten ovlivní váš přístup k danému tématu. Někdy víc, někdy míň, ale ovlivní. Dokonce i když článek zavíráte s úšklebkem To je ale blbost, na úrovni podvědomí určiá stopa zůstala. A když podobné informace vidíte z několika stran, prostě na nich asi něco bude, vzájemně se dokazují.

Tedy tu a tam je článek tak daleko za lajnou, že začnete uvažovat Proboha, tohle ale přece neni možný! A jdete zkontrolovat, kde se vlastně pohybujete. A mnohdy je to procitnutí z jiné reality. Ono je totiž dneska spousta serverů, které mají design pěkného seriózního internetového média, s množstvím informací - a to množství je důležité, podporuje pocit, že jde opravdu o zpravodajský web a ne něčí soukromý blog - které ve skutečnosti žádnými zpravodajskými servery nejsou. 

Jsou to weby různých zájmových uskupení, zpravidla politických či oligarchických, a ve finále je jedno, jestli jsou financované Lukoilem, Musllimským bratrstvem, Norskými fondy nebo Evropskou komisí. Prostě to nejsou zpravodajské servery a nepodávají informace, ale tvoří propagandu. Jsou to zbraně. Šíří to, co plátci jejich provozu chtějí šířit. S pravdou, objektivitou a podobnými chimérami to většinou nemá moc společného. Slovo většinou je důležité. Tuhle propagandu totiž mísí často tak obratně s opravdovými zprávami, že je začnete brát vážně.

Ve skutečnosti se děje něco ještě šílenějšího, než si takovou propagandu přečtete na jejich webu. Pseudoinformace z nich zhusta bez ověřování přebírají (pseudo)novináři, kteří jsou zaměstnanci webů, které jsou provázané s tištěnými periodiky a považujeme je za seriózní. Dochází pak k tomu, že svým životem žijí mediální dezinformace, které bereme za reálné.

Důsledek je ten, že buď jste důvěřiví a berete vážně kdejakou pitomost, co nám takhle společně a svorně propagandistické pseudozprávy ruku v ruce s takzvaně seriózním zpravodajstvím naservírují, nebo šmahem smetete ze stolu všechno a nevěříte ničemu. Všechno je jinak, řeknete si, Za vším je spiknutí, a jak je to ve skutečnosti se nikdy nedovíme. Sám nevím, který z těch dvou přístupů je nebezpečnější. 

Pokud tahle bitva dopadne špatně, propadneme se do informačního chaosu, temnoty bez světla na konci tunelu. Nejde jen o to, že se začneme ztrácet. Jde o to, že tahle situace převelice přispívá polarizaci společnosti. Rozpadu na nesmiřitelné tábory fanoušků určitých názorů. 

A stejně nebezpečné je, že média ztrácí jakokoli schopnost být kontrolním majákem demokracie. Začíná být úplně jedno, co nějaký novinář najde za lumpárnu na naše politiky. Jiný takynovinář najde něco na jiné politiky a druhý den třetí "dokáže", že ti první jsou zcela čistí a čtvrtý "prokáže", že ten novinář je vlastně pedofilní deviant. Pak se mu nejspíš omluví, ale koho to mezitím bude zajímat, médii tou dobou už dávno bude cloumat jiná aféra. A't už reálná nebo virtuální. Jestli je cílový stav tohle, tak média a noviny skončily. A to nejen tištěné, ale jako síla. Zbudou jen pseuzprávy sloužící jednotlivým politickým a spíše ještě oligarchickým seskupením. Že je to temná předpověď? Ne, to je současná neutěšená realita.

Má to řešení. Vznik média, které bude poctivě zdrojovat, odkazovat, rešeršovat a velice pečlivě třídit zprávy, dokumentaristiku, komentáře... staromilští novináři mi asi namítnou, že to je přece základ! Že jsem neobjevil nic nového. A mají pravdu.  Stačí tedy tak málo - aby se zpravodajství vrátilo ke kořenům. Držme si palce, aby to tahle poctivá novinařina vyhrála.