Evropské sny a ukrajinská realita

Během včerejšku médii proběhly zprávy z východní Ukrajiny, a daly nám zase pár dalších kostiček do mozaiky, co si o tom všem myslet.

Než mi někdo vynadá do putinovců, myslím, že je čím dál jasnější, že Rusko v tom prsty, respektive tanky, má a to ne málo. Že by nějaká banda povstalců dala dohromady vojenskou sílu větší, než jakou disponuje Armáda ČR a to včetně tanků a další těžké techniky, to si může představovat jenom hodně velký naiva. Když se do záběrů foťáků a kamer navíc opakovaně dostávají kusy, které ve výzbroji má pouze ruská armáda, debata končí. Je to tak, Putin si dělá ze všech legraci a hraje svou hru, která je jak nebezpečná, tak duševně nemocná. 

Jenže to ještě nedělá z ukrajinských politiků kladné hrdiny. Putin totiž hraje politický smeč, na který mu Ukrajinci přihráli.

Ukrajina je od začátku multietnický stát s nevelkou národní historií a popravdě řečeno, první, co majdanoví hrdinové měli po svém vítězství udělat, bylo dát jasně najevo, že jsou si tohoto multietnického charakteru Ukrajiny vědomi a jsou připraveni budovat základy státu tak, že se tam bude všem národům žít dobře a budou rovnocenní. Jenže udělali pravý opak. Deklarovali odhodlání budovat unitární nacionalisticky založený stát.

Druhou chybu udělali, když namísto aby Krym chránili nějakou rychlou reakcí, nechali to vyhnít a své vojáky tam ponechali bez srozumitelného zadání.

Nyní vedou válku naprosto amatérským a neumětelským způsobem, který má několik důsledků: Válkou trpí civilisté mnohem víc, než jak se dalo zajistit. Mají značné ztráty techniky, vojáků a ještě větší ztráty loyality vojáků. Debalceve nemuselo padnout. A nemuselo se u toho tak lhát, jak předvádí prezident Poroščenko. Skutečný rozsah toho, co se tam stalo, nás možná ještě překvapí.

Hlavní důsledek toho všeho je, že Ukrajinci tuhle válku prohrají. Vemme to jako fakt, východní Ukrajina se odtrhne a časem ji pohltí Rusko.

Nelíbí se nám to a šéfům EU se to nelíbí o to víc. Jestli jsme si přáli pomoci Ukrajině projít nějakým pozitivním vývojem společnosti, tak to prostě nevyšlo. Můžeme za to my, protože jsme Ukrajince přecenili, můžou za to Ukrajinci, protože tu příležitost promrhali a zachovali se nezrale, ale nemá smysl utápět se v hledání viníků: Prostě je to tak. Je to špatně, ale je to realita.

Chraň nás ruka Boží, abychom po této zkušenosti překotně přijali Ukrajinu do EU nebo NATO. Nejde o to, že Rusko nám lže a podvádí, jde o to, že Ukrajinci nám nelžou o moc méně. V Rusku vládne despotická klika kolem bývalého kágébáka, na Ukrajině banda oligarchů. Nepodlehněme dojmu, že ti druzí jsou o moc lepší než ti první. Od samotného začátku se chovají jako nedospělí nezodpovědní prolhaní neřádi, kterým bych nesvěřil ani násadu od lopaty. 

Chápu, že teď jsou biti a bije je lump většího kalibru, ale žádný boj dobra se zlem to není. Bijí se lumpové mezi sebou. Bez ohledu na to, že odnesou to obyčejní Ukrajinci.

Dát jim zbraně, za současného stavu ukrajinské politiky, znamená jen další hloupé válčení, víc mrtvých, delší agonii a malé odložení toho, co přijít musí. Dokud bude mít Ukrajina současné politické a vojenské vedení, je jedno kolik a jakých zbraní budou mít. Neumětel válku prohraje i s nejmodernější technikou.

A nejhorší, co můžeme udělat, je pustit se za daného stavu věcí do boje na straně Ukrajiny. 

Jestli něco máme udělat, je dohlédnout na to, aby Putin nemohl žádným způsobem pokračovat. Neměl by získak kontrolu nad celou Ukrajinou a vžádném případě by němel dostat šanci pokračovat  - například v Pobaltí. Protože válku o celistvou Ukrajinu prohráli sami Ukrajinci, a to hned v prvních týdnech svého pomajdanového vládnutí. Když se to Ukrajincům povede, skončí to východní Ukrajinou. Když se jim to nepovede, ztratí celé černomořské pobřeží. I to se může stát. A klíč k tomu, jak to dopadne, nemá Putin, ale ukrajinské politické elity.

Být to jinde, je už oblast pod mezinárodní kontrolou. Jenže pozorovatele OBSE povstalci vyhnali. Pozorovatele EU by vyhnali tím spíš, navíc tam nemají co dělat. Vojáky OSN, kteří by mohli oddělit bojující strany, by musela svou rezolucí poslat Rada bezpečnosti - a ta, pokud téma vůbec zařadí k jednání, vyslání vojsk hlasy Ruska a Číny bude vetovat. Bojující strany může oddělit jedině moudrá politika kyjevské vlády - a ta (zatím) moc moudrosti neprojevuje.

Je to špatně, ale je to realita.