Češi jsou xenofobní a nenávistný národ!

Čtu to všude. Namísto budování pocitů odpovědnosti a zdravého sebevědomí si budujeme komplexy sebenenávisti, kombinace komplexu mesiášských deviací a kolektivního historického dědičného hříchu.

Nenávist je mimořádně intenzívní negativní emoce, tedy něco zcela iracionálního. Jenže většina Čechů vůči imigrantům z Afriky nic tak silného a negativního necítí. Vlastně typický Čech k imigrantovi necítí vůbec nic. Přistupuje k němu zcela racionálně a svým způsobem cynicky – zauvažuje, proč přichází a co tady způsobí. A na základě toho ho odmítne. Pochopme, kdybychom Afričany nenáviděli, hodíme tam atomovou bombu. My jim ale pomáháme. V Africe. A tak to chceme i nechat.

Běžně se operuje s tím, že je třeba „zastavit nenávistnou xenofobní hysterii“. Tedy hlasitě deklarovaný odpor k tomu, abychom tyto ekonomické vypočítavé migranty, kteří přicházejí pobírat sociální dávky, přijali, protože politickým elitám to udělá dobře. Je to opravdu hysterie? Ona totiž opravdový hysterie vypukla někdy před dvěma lety na druhé straně Středozemního moře. Je třeba si uvědomovat, že je-li reakce evropských voličů silná, jde opravdu jen o reakci na šílenství, které statisíce Afričanů žene k nám.

Jestli se na někoho jako občané zlobíme, jsou to naše vlastní politické elity, které s naprostou arogancí přehlížejí zadání, které od občanů dostaly – totiž pracovat v zájmu vlastních občanů. Namísto toho na nás za naše vlastní peníze chystají masívní kampaně, ve kterých nám budou vysvětlovat, že své zájmy máme upozadit a preferovat máme potřeby invazního davu z Afriky.

Nemůžeme si přitom nevšimnout, že naši politici vlastními spoluobčany pohrdají natolik, že je připravili o výsadu, která je od vzniku demokracie s pojmem občanské společnosti spojena: Chod společnosti už netřímají v rukou občané. Volit může kdokoli, kdo je tu zrovna přítomen. Politici jasně říkají: Volit budete navždy nás, protože jinak si dovezeme jiné voliče. A je důležité naučit se odlišovat - co říkají, a co dělají. Obojí je pravidelně v ostrém protikladu a vzpomeňme na to, prosím, až přijdou příští volby..

Často se snaží probudit v nás jakési nemocné pocity „kolektivní historické viny“ případně mesiášské komplexy. Že Afričany musíme „zachránit“. Nemusíme, v tom to je. Nejsme vinni tím, že jsme relativně bohatí, zatímco oni chudí. Není to vina nikoho z nás a nikdo z nás za to není odpovědný. A žádný Afričan nemá shůry dané vyšší právo podílet se na tomto relativním bohatstvím. To totiž také nevzniklo ve vesmíru a nespadlo k nám jako meteorit shůry. Je výsledek systému hodnot a postojů, které evropská populace cizeluje stovky generací, a hlavně, které stále ještě většinově vyznává. Jestli se někomu nelíbí to, čím se Evropané liší od Afričanů, samozřejmě má na to právo, ale musí si uvědomit, že právě to, že jsme jiní, způsobilo, že my jsme bohatí a oni ne. Evropa není bohatá automaticky. Kdybychom střihem vyměnili obyvatelstvo Evropy a Afriky, bude za pár generací z Evropy pustina plná slumů a v Africe poroste civilizace.

V Africe žijí asi 1,2 miliardy lidí (mimochodem, před 25 lety to bylo 700 asi milionů, když jsem chodil do základní školy, bylo to asi 450, kolem roku 2050 se odhaduje africká populace na 2 miliardy) a i kdyby k nám ročně proudil celý milion (což ve skutečnosti může být realitou už příští rok), je to jen jedna dvoutisícina obyvatel Afriky. Nebudou to ti nejohroženější (ať klimatem, nebo místními válkami), budou to naopak ti nejdrzejší nejsilnější a svým způsobem velmi bohatí. Ti, kteří by měli sílu změnit k lepšímu své vlastní země. Když odejdou, bude hůř v Africe i u nás.

Nebudou schopni se integrovat a k tomu zůstanou závislí na našem sociálním systému. V případě současné vlny imigrantů se navíc většinou sčítají dva původně na první pohled nezávislé vlivy – za prvé jejich množství a jejich neschopnost vstoupit na evropský trh práce, za druhé islám jako samostatný průšvih, který ustrnul kdesi v hloubi středověku.

Jenže pro levicové politické elity to nezní tak špatně. Jde o totalitní ideologii, která státu dává absolutní moc nad svými občany, a to je snem každého bafuňáře. Jak moc je současná vládní politika nuceného usídlování Afričanů v Evropě nepřátelská evropským občanům, tak je příznivá pro politické elity a jejich guerilové armády v rouše „humanitárních“ organizací.

Levicoví aktivisté často říkají něco ve smyslu „vy si snad myslíte, že ti všichni nám hned uřežou hlavy“. Samozřejmě ne. Co tedy v Evropě způsobí?

Prvním mrtvým bude svoboda slova. Už teď vnímáme nastupující tvrdou cenzuru. Vyhraňovat se proti imigraci se stává zločinem, odmítání islámu se stává nebezpečným protispolečenským postojem. Nejsme daleko od hranice, kdy bude i u nás zákonem zakázáno rouhání proti islámu. A bude zdůvodněno svobodou vyznání. Svoboda vyznání se stala zbraní, která bude použita k zaříznutí svobody názoru a zanedlouho poté i vlastní svobody vyznání. Stát, který ustupuje jedné nebo dvěma třem náboženstvím a jedná v jejich zájmu, není svobodný. A to ani nábožensky. Jedinou společnosti, která je schopna zajistit svobodu vyznání, je totiž společnost striktně sekulární a tu právě přes odpor občanů intenzívně bouráme. Tenhle střet mezi nesouhlasícími občany a tvrdou politickou mocí bude ta lepší fáze, při udržení současných trendů je vzdálen tak 2-3 roky, ne víc.

Horší bude až cenzura a zákazy nebudou třeba, protože nastoupí autocenzura a strach. A pokud bude současný trend pokračovat, je to otázka několika let. Tak 5-7, méně než deseti.

Obojí není podmíněno množstvím imigrantů a muslimů v naší společnosti. U nás v ČR totiž jejich počty nestoupnou nijak radikálně, v dohledném horizontu čekejme tak desítky tisíc, ne víc. Budou stačit na to, aby před nimi panáčkovala celá společnost s politickými elitami v čele.

Další jev, který masívní imigrace do Evropy způsobí, bude nárůst násilných trestných činů, a to už v přímé úměrnosti sycení společnosti imigranty. U nás to bude maličko, v západní Evropě to bude velký skok k horšímu. Násobně. Násilí vůči ženám stoupne přitom nejen v muslimských rodinách a komunitách, skokově naroste i na ulicích a naroste i v rodinách nativních Evropanů, protože se stane běžné a společností tolerované, nebude-li tu politická vůle trestat za ně imigranty – a ta nebude – nebude obhajitelné trestat za ně kohokoli.

Stoupne, a to viditelně, i ostatní násilná kriminalita.

V zemích s významným podílem muslimské populace dojde k velkému tlaku na legislativní dualitu. Enklávy muslimů budou požadovat, aby se mezi muslimy postupovalo podle islámského práva. A politici jim ustoupí. I kdyby náhodou neustoupili, zachvátí zemi vlna teroru, hořící auta v ulicích, vybuchující redakce zlobivých médií, jeden dva zastřelení opoziční politici, ostatní se ve strachu stahnou. 

Politické elity, které se z velké části budou spoléhat na hlasy těchto imigrantů, jim budou vycházet vstříc a budou to odůvodňovat zdánlivě naprosto racionálně a mírumilovně. Každý může žít podle svého. Zní to tak hezky, ne? Ne. Způsobí to rozpad soudní moci a postupnou totální odúmrť vymahatelnosti práva. Jestli teď se v některých situacích zlobíme, že demokratické mechanismy nejsou schopné zajistit stoprocentní funkčnost a spravedlivost justičního systému, budeme na dnešní doby ještě s láskou vzpomínat jako na zlatý věk.

Protože my žijeme stále ještě ve zlatém věku, i když už vidíme jeho konec. Posledních dvacet-pětadvacet let patřilo k nejlepším obdobím, které jsme mohli prožít. Stále ještě si užíváme obrovské svobody a stále ještě pokračuje ekonomická jízda na tygrovi.

Obojí končí. Jak moc bude studená voda, do které spadneme, záleží na tom, jak moc dokážeme naše vlastní politické elity donutit k tomu, aby hájily naše práva. Práva občanů ČR. Zatím za stovky milionů připravují kampaň, ve které se budou snažit nás přesvědčit, že se svých práv máme vzdát.

Související články

Manifest 222 slov o imigraci >>

Blaho země si to žádá >>

Nebuďme nelidi, vždyť i Češi po Mnichovu utíkali na západ >> 

Do Evropy nemíří žádní uprchlíci >>

Zapomeňte na svobodu, přichází svět míru >>

Politické hnutí převlečené za náboženství >>

Odmítá islám, je nácek >>

Chci pomoci Afričanům >>