Učme k toleranci, ale také k posilování národního vědomí

Poznámky k zavedení občanského vzdělávání. Výchova k aktivnímu občanství je klíčovou kompetencí každé demokratické společnosti. Je proto s podivem, že dosud absentuje jakýkoli rámec tohoto vzdělávání.

S podivem je to i proto, že již Jan Masaryk kdysi prohlásil: „Demokracie, to je záležitost výchovy.“ Stát má proto mít zájem na tom, jak budou žáci ve školách vedeni k základním demokratickým hodnotám. Jsem totiž znepokojena z aktuálního zjištění České školní inspekce, podle níž zanedbává třetin a základních a pětina středních škol výuku témat, která jsou stěžejní pro zapojení žáků do demokratické společnosti.

Současné debaty o koncepci občanského vzdělávání proto vítám. Jedním dechem však dodávám, že skutečně velmi záleží na tom, jak budou tyto cíle převedeny do praxe, aby se nejednalo o direktivní „vymývání mozků“ mladých, jak je některými kritizováno, ale aby výuka skutečně didakticky názorně posilovala výchovu k demokracii. Složitá témata jako např. aktivní přístup k lidským právům, rozvoj všeobecného přehledu a občanských kompetencí, prevenci extremismu či respekt ke kulturním odlišnostem je třeba zprostředkovat poutavou formou.

K podpoře posílení občanského vzdělávání ve školách mě vede to, že žijeme ve velmi komplikovaném světě, který do budoucna bude ještě komplikovanější. Například migrace do Evropy bude podle mínění odborníků zcela jistě zesilovat. Tato konfrontace s jinakostí nás pak musí silněji než dosud přimět k tomu, abychom si definovali, v jaké společnosti chceme žít. Myslím, že to, že hodláme zavést občanské vzdělávání v roce 2018, tedy v roce stého výročí vzniku Československa, má být pro tyto debaty návodné.

Zcela kvituji to, abychom v mladých rozvíjeli myšlenky tolerance a otevřené společnosti. Na druhou stranu si pak ale také stanovme, co jsou nepodkročitelné a sdílené hodnoty, na nichž chceme stavět naši společnost. Zamysleme se nad pozitivními aspekty posilování našeho národního vědomí a nad tím, jak je předat žákům v našich školách. Tyto dvě věci mají i ve výuce jít ruku v ruce. Obojí ve školách absentuje, o tom není pochyb a je třeba to posilovat. Obojí se nevylučuje, ale doplňuje. Jinými slovy: ano, učme k dialogu a otevřenosti a odsuzujme intoleranci, ovšem učme stejně intenzivně také aktivnímu češství – ve smyslu kulturních znalostí a souvislostí našich dějin a naší přítomnosti. Jen tak bude mít občanské vzdělávání smysl.