Tato odcházející vláda zanechává svým následovníkům slušně zpracovanou zákonnou úpravu koordinované rehabilitace. Sama jsem ke vzniku tohoto zákona opakovaně vyzývala a v Senátu jsem na toto téma pořádala konference a workshopy.
Je totiž zapotřebí systémově upravovat proces rehabilitace. Má se skutečně jednat o koordinovaný proces segmentu léčebného, ale též sociálního a pracovního a případně i dalších oblastí. Tato kooperace se dosud totiž nekoná a výsledkem není uspokojivé začleňování osob po úrazu či s postižením do aktivního života, tj. do práce a rodiny.
Chápu sice, že jednotlivé složky této rehabilitace chtějí odvádět co nejlépe svou práci, ovšem činí tak izolovaně a právě ve smysluplné koordinaci má spočívat síla tohoto zákonného opatření. Na tom se plně shoduji s dosavadní náměstkyní ministerstva práva a sociálních věcí Ivou Merhautovou, která má na vzniku tohoto zákona klíčový podíl. Sluší se připomenout, že MPSV se pokoušelo od roku 1999 již dvakrát o systémové řešení koordinované či ucelené rehabilitace, ovšem vždy dosud zůstalo pouze u věcného záměru zákona. Věřím, že nyní se podaří začlenit tuto aktuální zákonnou normu do seznamu legislativních činností nové vlády, ať už v ní zasedne kdokoli.
Proč je tento zákon zapotřebí? Vypůjčuji si slova přednostky pražské Kliniky rehabilitačního lékařství Olgy Švestkové, podle jejíhož odhadu by rehabilitaci mohly úspěšně zvládnout až dvě třetiny zdravotně postižených. Pro tyto osoby máme dosud systém nárokových dávek, které je v podstatě často odřezávají od aktivního života. Koordinovaným postupem při rehabilitaci, na jejímž konci by bylo začlenění těchto osob do aktivního života, zejména do pracovního procesu, jim zásadně vylepšujeme životní perspektivy.
Chci připomenout, jak blízko jsme každý jeden z nás v dnešním světě k úrazům či jiným nepříjemným událostem. Vůbec to nechci přivolávat, ale každého z nás bohužel něco takového může potkat. Nebuďme proto lhostejní k tomuto již sepsanému zákonu a pojďme jej podpořit. Já sama v tom jsem a budu aktivní.
