Povinné očkování: do školy děti mohou, na školu v přírodě ne? Proč?

Mezi rodiči malých dětí se diskutují dvě témata. Je to zaprvé povinnost očkování a zadruhé vylučování neočkovaných dětí z dětských kolektivů. To, co je mnohými stále přehlíženo, je, že jsou to skutečně témata dvě.

Povinnost určitého očkování si klade za cíl zvýšit proočkovanost populace. Vyloučením neočkovaného dítěte z účasti na škole v přírodě nebo z dětského tábora, opravdu žádného zvýšení proočkovanosti dosáhnout nelze. Můj návrh novely zákona o ochraně veřejného zdraví téma povinnosti očkování neřeší a řeší pouze druhé téma.

V naprosté většině vyspělých evropských zemí je pravidlem něco, co se u nás zatím neděje. Lékaři a odborníci těchto zemí odůvodňují potřebu povinného očkování samostatně a samostatně poté odůvodňují potřebu přístupu k neočkovaným dětem. Rozlišují dvě otázky: „K čemu je dobrá povinnost očkovat?“ od otázky: „K čemu je dobré vyloučit neočkované dítě z dětského kolektivu a nechat jej hrát si s dětmi pouze na hřišti před domem a ve škole?“ Odborné důvody, pro které má být určité očkování povinné, nelze automaticky a rozumně používat pro odůvodnění vyloučení neočkovaného dítěte z kolektivu.

Někteří obhájci současné právní úpravy volají v těchto případech po sociální spravedlnosti. Ostatní se očkovat museli, proto vyhazujme z kolektivů ty děti, jejichž rodiče to odmítají. Tito lidé si bohužel neuvědomují, že například očkování proti tetanu podstupuje každý jenom sám pro sebe a nikoliv pro ty druhé. Volání po sociální spravedlnosti zde postrádá jakékoliv opodstatnění. A to zdaleka není případ pouze očkování proti tetanu.

Excesy v očkovací politice

My i přesto takové děti nepřijímáme do mateřských školek, nepustíme je na školy v přírodě, nepřipustíme jejich účast na dětských táborech a zabráníme jim v účasti na ozdravných pobytech. To, že to postrádá odůvodnění, to dojde snadno každému rodiči, pokud se jen trochu zamyslí. Očkovací politika státu a její představitelé s těmito excesy samozřejmě a logicky ztrácejí důvěryhodnost v očích veřejnosti. To se poté podepisuje na nedůvěře i v opatření rozumná a správná. 

Příčina této základní chyby se nalézá přímo v zákoně o ochraně veřejného zdraví. Podle tohoto zákona se úplně každé povinné očkování současně, automaticky, ihned a bez výjimky stává nezbytnou podmínkou pro účast dítěte v dětském kolektivu. Paragraf 50 a paragraf 46 zákona o ochraně veřejného zdraví na sebe odkazují, a proto se odkazují stejné odborné odůvodnění. To je však adekvátní účelu pouze paragrafu 46. Na tuto kontroverzní skutečnost poukázal nepřímo již dokonce Ústavní soud. Neuvědomili jsme si, nebo jsme dosud nezohlednili, že se opravdu jedná o dvě různé věci, které vyžadují odlišné odborné odůvodnění.

Proto například Polsko a Slovensko mají sice deset povinných očkování, ale ani jedno z nich není podmínkou pro účast neočkovaných dětí v kolektivech. Odborníci těchto zemí uvážili nezbytnost povinného očkování a nezbytnost vylučování neočkovaných dětí z kolektivů samostatně. A tímto způsobem došli k významně odlišným závěrům. U nás však přímo ze zákona vyplývá, že všechno, co se povinně očkuje, bez toho všeho nesmí dítě do zákonem určených kolektivů. Žádné samostatné odborné odůvodnění není zákonem vůbec podporováno a dokonce by ani nemohlo být zohledněno! Neumožňuje to vzájemný vztah paragrafu 50 a paragrafu 46 zákona o ochraně veřejného zdraví.

Proč tohle všechno uvádím? Očkovací politika a související právo České republiky obsahují zjevné excesy. Ty samozřejmě vidí a vnímá celá veřejnost. Obzvláště, pokud je na ně různými skupinami či médii dobře a srozumitelně upozorněna. Prosím zamysleme se nad tím, zda je opravdu rozumné používat argumenty, které odůvodňují povinnost očkování, současně k odůvodnění vylučování dětí z dětských kolektivů? Jaký skutečný a hmatatelný přínos má pro ochranu veřejného zdraví, když dítě, které chodí se svými spolužáky celý rok do školy, s nimi může na školu v přírodě odjet pouze na pět dní, ale na poslední dva dny si pro něj musí přijet a odvézt si jej domů rodiče, protože není řádně naočkované? Jaký skutečný a hmatatelný přínos má pro ochranu veřejného zdraví, když malý hokejista, který chodí čtyřikrát týdně se svými spoluhráči na trénink, s nimi nesmí odjet na prázdninové soustředění? Neočkované dítě, které nesmí s dvaceti skauty do stanového tábora, přitom může legálně odjet s rodiči na dovolenou do velkého hotelu mezi desítky jiných dětí. Neočkované dítě může být také bez omezení hospitalizováno mnoho týdnů společně s jinými dětmi v nemocnici. A dokonce ani na infekčních odděleních nemají nikde zvlášť vyhrazené pokoje pro neočkované děti. Avšak na zotavovací ozdravný pobyt žádné neočkované dítě s ostatními dětmi odjet nesmí.

Mnozí rodiče nechápou

Tohle opravdu nelze rozumně a vstřícně vysvětlovat veřejnosti a rodičům tak, aby pochopili, že je to v pořádku. Tohle v pořádku zkrátka není. Nikdo nemusí být lékařem a odborníkem na očkování, aby tohle pochopil. Mnozí rodiče si myslí a veřejně to šíří, že se jedná o pouhé sankce. Nečestné způsoby politiky, jejichž cílem je vynucení očkování a vyšší spotřeby vakcín na rodičích. Jejich děti a jejich základní lidská práva jsou při této politice pouhým rukojmím a obětí očkovací lobby. To, že tomu tak není, se skutečně velmi těžko rozumně vysvětluje.

Jedna z hlavních příčin tohoto stavu leží přitom nám všem přímo na očích. Stačí se jen dobře podívat. Paragraf 50 a paragraf 46 zákona o ochraně veřejného zdraví neumožňují učinit rozumnou výjimku. Neumožňují totiž vůbec žádnou výjimku. Nepodstoupení jakéhokoliv povinného očkování, je automaticky důvodem k vyloučení dítěte z kolektivu - bez ohledu na okolnosti. Je to právo, které vůbec nezohledňuje, že se jedná o dvě různé věci a dvě odlišné situace. V jiných zemích to už lékaři a odborníci dávno pochopili.

Tento nedostatek lze samozřejmě nahradit. Nahradit rozumnou výjimkou, kterou lze ustanovit právě v zákoně o ochraně veřejného zdraví. U mateřských školek však již dříve zazněly a zaznívají některé silné argumenty pro potřebu vyšší ochrany hodně malých dětí v předškolním věku. Proto odstraňme excesy alespoň z té oblasti, kde prakticky žádnou rozumnou argumentaci vlastně nemáme. Uvolněme všem dětem bez rozdílu očkování účast na školách v přírodě, na dětských táborech, sportovních soustředěních a ozdravných pobytech. Vůbec nic se totiž nestane. Žádné riziko se tím nikomu opravdu nezvýší. V okolních zemích se na školách v přírodě a na dětských táborech opravdu nestartují žádné epidemie.

Dovolím si zde citovat doc. Vojtěcha Thona, předního českého imunologa z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, mimo jiné člena Pracovní komise k problematice očkování, který k dané věci řekl: „Z medicínského hlediska by na ozdravných pobytech, táborech, zotavovacích akcích dětí, a podobných, měly pro očkování platit stejné podmínky jako ve škole. Ostatní je účelové a v současné legislativní úpravě účelově restriktivní.“

Pokud my jako politici přijímáme nesystémová řešení, tak pak není spravedlivé vyčítat rodičům a veřejnosti, že očkovací politice České republiky, Ministerstvu zdravotnictví a mnoha lékařům důvěřují stále méně, a místy proto sami nedělají rozumné věci.