Odmítám útoky na Kašpárka

Těžko říci, kde se dnes v lidech bere tolik zla na to, aby neváhali a šli tak sprostě a nepatřičně zaútočit na sídlo pardubického rodinného centra Kašpárek.

Je to samozřejmě především anonymita, která stupňuje vulgární a nenávistné projevy. Na to ostatně před doslova pár dny poukázal svou zajímavou analýzou Člověk v tísni, byť to stáhl především na sociální sítě (https://www.clovekvtisni.cz/cs/clanky/jak-se-siri-nenavist-na-ceskem-internetu). Platí to bezesporu však i jinde, zde všude to jde - nebýt vidět a mít díky tomu ústa plná nenávisti. Co však vede někoho k tomu, aby takto nehorázně vyvolával strach v Kašpárkovi, tedy tam, kde naopak dochází k setkávání dětí a k mezigeneračnímu dialogu? Připomínám navíc, že to není poprvé, ani podruhé, ale již počtvrté, co se v tomto rodinném centru objevily podivné nápisy, které je třeba kategoricky odmítnout, a co jim byla znečištěna výloha.

Argument, že to bylo toto rodinné centrum, které uspořádalo sbírku pro pomoc uprchlíkům, zde přitom nemá co dělat. Kolik takových center a dalších organizací a charitních spolků pořádá podobné sbírky, kam se většinou chodíme zbavit nepotřebných oděvů? Kolik jich je po celé Evropě? Představme si, že na všechny nalepíme černá parte a popíšeme je fašizujícími a očerňujícími nápisy? Kolik by těchto nápisů muselo být, kolem kolika bychom takto museli projít? Chtěli bychom vůbec žít v takové společnosti, kde se takto sprostě útočí na děti?

Chápu, že ve společnosti se objevují obavy z přísunu uprchlíků a že aktivity v jejich prospěch vnímá část populace se znepokojením. Zacituji-li opět Člověka v tísni, tak je zřejmé, že toto téma rezonuje neskutečně na sociálních sítích a je dnes zdrojem zvláště velké míry nenávistných projevů, opět vystupňovaných díky pocitu anonymity. Dokážu mít pochopení pro ty, komu se dnes to, jak Evropa absorbuje velké počty migrantů, vysloveně nelíbí. Proboha, ale zůstaňme lidmi, nepomalovávejme výlohy miniškolky barvou krve, nevyhrožujme a neškoďme! To není dobré, to není demokratické!

Centru Kašpárek osobně pomohu tím, že jim zakoupím kamerový systém. Je však smutné, že to musíme řešit takto instalováním elektronických očí a že dnes mezi námi někteří rozsívají strach a napětí do míst, kam si chodí hrát naše děti.

Instalace i sebelepších kamer totiž tyto iracionální a nepochopitelné postoje nevymaže. Bohužel to ukazuje na nízkou kulturu dialogu u některých našich spoluobčanů. Pojďme si proto společně přát, abychom se podobných činů již nedočkali. A pojďme je tehdy, pokud se stanou, umět rozhodně odsoudit a odmítnout. Měli bychom na to mít dostatek osobní kuráže, protože tyto věci nám nemohou být lhostejné!