Několik svátečních slov

Nikdy bych se nenadála, že tradiční předávání státních vyznamenání na Pražském hradě se kvůli kontroverznímu jednání prezidenta republiky stane takto silnou rozbuškou.

Že se v řadě případů vyznamenávají přitakávači z jeho kampaně, že někteří z mých kolegů zákonodárců nebudou vůbec pozváni, jiní že pozvání odmítnou. Nikdy bych se nenadála ani toho, že jedna z významných paměťových institucí, Český svaz bojovníků za svobodu, vyznamená za údajnou příkladnou činnost komunistu Ondráčka. Toho, který mlátil na Národní třídě studenty. A už vůbec bych nečekala, že současná vláda se bude opírat o podporu komunistů.

Promiňte mi, prosím, tyto povzdechy, ale kdy jindy máme vážně zapřemýšlet nad tím, co se děje, když ne v tento pro naši zemi tolik důležitý státní svátek? Připadám si totiž jak ve zlém snu. Premiéra země máme trestně stíhaného, prezident je pán, který pozbývá styk s realitou a zbytek sil, které ještě má, využívá k tomu, aby točil kormidlem naší země na východ. Oba žonglují s nebezpečnými populistickými představami a balancují minimálně na hraně Ústavy.

V tomto kontextu si my připomínáme státní svátek 28. října, Den vzniku Československé republiky. Vznik našeho státu nebyl lehký a předcházela mu četná diplomatická jednání v zahraničí, ale i odbojová a podzemní činnost uvnitř monarchie. Vše se odehrávalo za první světové války, která nebyla naší válkou, ovšem počet jejich obětí byl i u nás vysoký. Pomníčky ve městech i vesničkách dodnes nesou jména těch, kdo se nevrátili z front zpět domů.

Stát a suverenitu však naši předkové vybojovali. Země sice měla své problémy, byla však přesto svobodná a životaschopná. Přešli jsme těžká období nacismu a komunismu a dnes jsme tu ve svobodné zemi, která je pevně ukotvena v západních strukturách.

Již jsem však zmínila, že nežijeme v klidné době. A mám proto na srdci následující:

• Nezapomínejme na úsilí našich otců-zakladatelů, kterému je dnes již nejméně 100 let. První republika a její představitelé mají pro nás nadále být vzorem a příkladem.
• Zakusili jsme jako národ četná příkoří, dopustili se řady chyb. Z těch se poučme, přemýšlejme nad nimi a važme si našich spojeneckých svazků a příslušnosti k západním strukturám.
• Žijeme v krásné zemi v srdci Evropy a ve vzácné době míru a svobody. Pojďme toto zachovat a pracujme tak, abychom naší vlast předali našich dětem a vnoučatům v dobrém stavu. Čiňme v duchu masarykovského: „Dělej, pracuj, dokud tvé minuty plynou.“ Vždyť právě T.G. Masaryk říkal, že „humanitní program neučí být pasivní, ale učí se bránit prací.“ Moudrá, přemoudrá to slova.

Je to tedy jen na nás. Nezapomínejme na to: „…země česká, domov můj.“