Mladí mají vědět, kdy nám komunisté ukradli svobodu

Výsledky aktuálního šetření agentury NMS M. Research pro společnost Post Bellum jsou alarmující. Každý pátý Čech neví, že v roce 1918 vzniklo Československo. Každý čtvrtý nezná invazi v 1968 a víc než polovina nezná Mnichov 1938.

Pokud se podíváme jen na mladé lidi, tak téměř polovina z nich neví, co se stalo v letech 1938, 1948 a 1968. Každý druhý člověk ve věku 15 až 24 let pak podle výsledků nemá ani základní historický přehled.

V tomto jubilejním „osmičkovém“ roce je to dost špatná zpráva. A mě v této souvislosti napadají tyto poznámky:

Za prvé je konečně třeba přestat šidit výuku historie. Sklízíme totiž ovoce za opomíjení nejnovějších dějin ve výuce, za to, že je výuky historie ve školách málo.

Tohle velmi úzce souvisí i s mou druhou poznámkou, kterou je, abychom si konečně ujasnili náš pohled na diktatury, které prošly naší zemí. S tou nacistickou se umíme vypořádat kriticky a jsem za to ráda. Jak je to ale s tou komunistickou? Na tom již nepanuje koncensus. Vidím to sama na desítkách pietních aktů, jichž se každoročně účastním. Nacismus je zde vždy jasně pojmenovaným zlem, což nikdo nezpochybňuje. Na pietních aktech, které upomínají například na Jáchymovské peklo nebo na smrt Heliodora Píky či Milady Horákové, nám však (nejen) dnešní komunisté chybí. Přitom jejich omluva pamětníkům by hodně pomohla. Jsou ji schopní? Tuhle etapu našich moderních dějin ještě rozhodně nemáme ujasněnou, nejsem schopni se jasně a kriticky vyjádřit k tomu, že to byl zločinný a podvodný režim, který na naší zemi napáchal těžce zhojitelné zlo. Pokud toho nebudeme schopni, nedivme se, že část společnosti - a tím myslím politiky, ale i některé učitele - prostě bude mlčet nebo tuto dobu a její zločiny dokonce zlehčovat a velebit.

Za třetí pak záleží i na tom, jak ve školách historii vykládáme. V případě nejnovějších dějin je třeba přestat je učit jako odosobněný popis toho, co se kdy a kde stalo, ale můžeme v žácích a studentech vyvolat zájem tím, že výklad obohatíme o konkrétní příběhy z jejich okolí, o debatu s pamětníky, o návštěvu konkrétních míst atd.  Nechci vůbec našim kantorům fušovat do řemesla, ale co chci, je jim jasně připomenout, že je z velké části i na nich, jak vybavena historickými znalostmi naše mladá generace vstoupí do života. A já si moc přeji, aby byla vybavena dobře, aby dokázala být kritická a aktivní a aby výsledky a sondy do hlubin (nejen) študákovy historické duše dopadaly do budoucna lépe.