Zjištění BIS v oblasti výuky našich moderních dějin mě bohužel příliš nepřekvapují. Učí se často ruský výklad dějin. Je to poměrně jasné: řada našich zejména starších dějepisářů se to tak naučila ve školách.
A nehodlá příliš přepnout na 21. století. Myšlenky proruského panslovanství a nekritický pohled na Rusko se tak snaží vštěpovat našim studentům. Opravdu se to tak děje, o hodnotovém a myšlenkovém světě těchto osob si můžeme udělat představu i například tehdy, když vstoupí do politiky. Známe přeci třeba Martu Semelovou, původem učitelku na prvním stupni, dnes komunistickou poslankyni, která je toho zářným příkladem. Oslavuje Gottwaldovu éru, záznam s procesem s Miladou Horákovou považuje za neautentický a třetí odboj ztotožňuje s terorismem.
Tak, teď to s výukou dějepisu na našich školách i díky poznatkům BIS víme a pojďme se konečně hodně vážně zamyslet nad tím, co s tím chceme udělat. Nejdřív tedy nad tím, zda s tím vůbec chceme něco dělat. Za mě říkám, že bychom měli, a to i proto, že se nám na Hradě kupí jedna historická nepravda za druhou, že hradní pán je opilý nejen mocí, ale především nepravdami a má kolem sebe vůči Rusku velmi nekritické okolí.
Zas to opakuji: musí dojít k zásadní redefinici našeho občanského vzdělávání. Potřebujeme do školství více otevřenosti, moderního myšlení a méně strachu z výuky našich a světových moderních dějin. Vždyť to má přeci být hlavně škola, v níž se mají naši mladí dozvědět o zvěrstvech totalit a má se zde utvářet jejich pohled na svět: otevřený, kritický, tolerantní. Takový, jaký jim dnes naši vrcholní politici a bohužel zčásti i učitelé příliš nezprostředkovávají. Však si zopakujme slova George Orwella: „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá současnost, ovládá minulost.“
