Podpořila jsem v Senátu novelu zákona o ochraně zvířat, která navrhuje zrušení chovů kožešinových farem. Vede mě k tomu nejen mé hluboké přesvědčení, ale i reakce občanů, které dostávám.
Novela zakazuje „chov a usmrcování zvířat výhradně nebo převážně za účelem získání kožešin“. Vidím ze svého okolí jasnou společenskou poptávku po tom, aby farmy byly zakázané, a není to jen již existující petice za přijetí zákazu, pod kterou připojilo svůj podpis na 46 tisíc lidí.
Jsem přesvědčena o tom, že ve 21. století je chov zvířat jen proto, abychom je stáhli z kůže, něco naprosto nemyslitelného. Jsem si velmi dobře vědoma toho, že se chystáme v případě přijetí tohoto zákona v podstatě zrušit toto podnikatelské odvětví, že je to ostrá intervence do podnikatelského sektoru a že tyto farmáře poškodíme. V tom máme mít černé svědomí.
Přinutili jsme je totiž do svého byznysu před časem investovat nemalé prostředky a najednou takto zásadně měníme pravidla. Zákazy farem jsou však trendem po Evropě, ze sousedních zemí už farmy zrušilo Rakousko a díky nastavení tvrdých podmínek v podstatě i Německo. Navíc se k zákazu hodlá údajně přistoupit také v Polsku (v ČR se chová na 20 000 norků, v Polsku 8 mil.). Většina evropských zemí dosud sice tento zákaz nemá, ale to se, myslím, bude měnit.
Proto, co jsem popsala výše, je třeba skutečně dobře nastavit kompenzace. Stát zde prostě musí převzít odpovědnost. Tady bude třeba ještě na tom zapracovat, bude to na Ministerstvu zemědělství. Není dobré postupovat tak, jak to učinili Slovinci, tedy bez kompenzací.
Zákaz je ale správnou věcí.
