Demokracie a participace

T. G. Masaryka kdysi prohlásil, že „demokracie je diskuze“. Demokracie tedy předpokládá participaci, čímž se také právě z občanské, ale i politické participace stává jeden ze základních atributů fungování demokracie.

Ostatně Masarykův apel na „výchovu k aktivnímu občanství a lokální demokracii“ je to, co nepřestane být nikdy aktuální. Je to jasný apel na to, abychom se zasazovali o systémový přístup k participaci ve všech sférách rozhodování tak, aby veřejná správa na různých úrovních aktivně vytvářela podmínky pro intenzivnější zapojení veřejnosti a občanského sektoru do rozhodování.

Náš první prezident však řekl také ještě, že „demokracii dělají demokrati a lepší demokracii lepší demokrati.“ Demokracie je vlády za souhlasu lidu, ale může být i vláda lidu – pokud lidé budou intenzivněji participovat na občanské společnosti, ale také na politice. Efektivní podoba občanské participace na politickém procesu totiž není nebezpečí, ale spíše výzva! Občanská participace je totiž významnou funkcí občanské společnosti, která přispívá k celkové integraci společnosti.

A řecký filozof Platón si kdysi povzdechl: „Cena za apatii vůči politice je to, že vám vládnou zlí lidé.“ Tento výrok beru velmi vážně, myslím, že je velkým varováním a vede mě k dvěma poznámkách, které bych zde ráda rozvedla.

Politika se vzdaluje občanům

Tou první je bohužel skutečnost, že občané chápou politiku a též správu věcí veřejných obecně jako šedou zónu. Propast mezi městskými, krajskými či jinými zastupiteli na straně jedné a občany na straně druhé, ale také například nedostatečné či nesrozumitelné zdůvodňování rozhodnutí občanům může vést k snižování legitimity volených orgánů, k nedůvěře, nezájmu občanů apod. Je to vidět na řadě ukazatelů, které odkrývají výzkumy veřejného mínění:

• Důvěra v politiku a politiky na různých úrovních se buď zhoršuje, nebo dlouhodobě kolísá na nízkých hodnotách. Politika tím zažívá velkou krizi. Ostatně politik se také ve výzkumech prestiže povolání dlouhodobě pohybuje na posledním místě;
• Odrazem toho pak jistě je to, že jen asi pětina Čechů je dlouhodobě spokojená s politickou situací. Podle červnového šetření CVVM je to 21%. Polovina je naopak nespokojená a u zbytku převládá apatie a nezájem;
• České politické strany jsou plné straníků, nikoli však občanů, kteří by do těchto stran přinášeli poznatky a zkušenosti z praxe. Úspěch nemají strany s velkou členskou základnou a dobrými sítěmi do veřejnosti, ale nově spíše podivné narychlo svolané marketingové projekty. Ty se však mohou v našich podmínkách prosadit – při malé volební účasti a obrovské dezorientaci občanů z politiky. Jejich úspěch je pak krom jiného důsledek ztrouchnivělých vazeb mezi stranami a občany. Těmito procesy se politika zcela zásadně vzdaluje občanům. A to není dobré.

Myslím, že zde stojí za to zmínit moudrá slova našeho významného národního buditele Františka Ladislava Riegera, který kdysi prohlásil: „V politice je nejlepším měřítkem moudrosti výsledek.“ To je odvážný výrok, který však máme brát vážně, když hovoříme o politice. Měli bychom právě v rámci kvalitního vzdělávání vychovávat naší mladou generaci v tom duchu, že demokratický politický systém je postaven na možnosti občana ovlivňovat věci veřejné přímou participací.

Občanská participace v ČR skomírá

Druhou mou poznámkou je skutečnost, že občanská participace v České republice není na úrovni vyspělých západoevropských demokratických států. Nemáme příznivé právní prostředí, které ostatně participaci jako termín vůbec nezná a o sku­tečných participačních mechanismech se zmiňuje jen zřídka. Nedáváme neziskovému sektoru potřebnou finanční dlouhodobější životaschopnost, čímž uvrháváme řadu skutečně potřebných organizací do často nepřekonatelné existenční nejistoty. A nezajišťujeme různorodost finančních zdrojů a ani transparentnost prostředí soutěže o grantové prostředky. Tento postoj veřejné správy spočívající v minimální finanční podpoře je bohužel její jasnou odpovědí na to, zda chce aktivity občanské společnosti podporovat.

Potřebujeme příznivé klima pro neziskový sektor

Je pak příjemným překvapením, že i přes tyto nedostatky je český neziskový sektor na poměrně slušném stupni vývoje. Neziskové organizace jsou především v oblasti zdravotnictví, sociálních služeb, vzdělání a humanitární pomoci důležitou alternativou a mnohdy i jediným poskytovatelem služeb. Navíc se často jedná o služby vysoce kvalitní! Ostatně i stávající iracionální hysterii ohledně uprchlíků se daří uklidňovat díky neziskovkám, které jsou často společně s jednotlivými občany těmi prvními, kdo pomáhají. Právě proto těmto organizacím máme utvářet příznivé klima a nekomplikovat jim život.

Nelze se divit tomu, že ve vytváření dobrých podmínek pro fungování neziskového sektoru dosahujeme pozitivních posunů jen pomalu: víme přeci, že z Pražského hradu vycházela hned dvě volební období varování před plíživým a neodpovědným ngoismem. Ten byl dokonce označen za podobné nebezpečný jako komunismus, abych ocitovala Václava Klause přesně. A nebyl to hlas ojedinělý. V takovémto prostředí se samozřejmě podmínky pro neziskový občanský sektor a tím i pro občanskou participaci budují jen obtížně.

Sama o tom dost vím, protože pocházím z neziskového sektoru a v politice je pro mě tato oblast naprosto klíčovým tématem. Myslím, že zde mohu zmínit v prvé řadě to, že jsem iniciovala expertní skupinu nestátních neziskových organizací, která se schází pravidelně a která se kromě aktuální legislativy snaží posouvat témata zdanění NNO, podnikání, včetně sociálního a která také přemýšlí o nových tipech pobídek pro dárce NNO. Ostatně i nápad uspořádat tuto konferenci vzešel z této naší pracovní skupiny. Některé její členy tu též vítám a děkuji jim za to, že se takto angažují. V mém Pardubickém kraji pak též dlouhodobě usiluji o posilování role nevládních neziskových organizací, zejména v rámci Koalice neziskovek.

Centrum pro komunitní práci, s nímž dlouhodobě spolupracuji, aktuálně připravilo velmi podnětné prohlášení s názvem PAKT, které chce stimulovat podporu účasti občanů v rozhodovacích procesech. Ta je, abych ocitovala z prohlášení, „nedílnou součástí kvalitních a udržitelných rozhodnutí při řešení problémů života ve městech“. Text je k dispozici zde a obsahuje významné podněty.

Ty jsou, myslím, v souladu s citátem Václava Havla z plenkových let naší republiky, který je nadále aktuální a s kterým se plně ztotožňuji: „Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovídám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů - lidských, ekonomických, ekologických, sociálních a politických.“

Text je upravenou podobou projevu, proneseného u příležitosti „Konference o participaci“, která proběhla 14. září 2015 v Senátu PČR.